„Jsem spokojená, udělala jsem maximum, líp to dneska prostě nešlo. Nemám si co vyčítat,“ pravila závodnice, kterou po celou dobu jízdy provázel bouřlivý řev přihlížejících diváků.
LN V úvodním slalomu Světového poháru v americkém Aspenu jste skončila třiadvacátá, teď jste se pojedenácté v kariéře probila mezi deset nejlepších. Přineslo vám to uklidnění?
Aspen je začátek sezony, navíc se mi ve výšce 3000 metrů nad mořem dvakrát dobře nezávodí. Ještě je přede mnou šest slalomů, takže tenhle výsledek beru jako povzbuzení. Chtěla jsem ve své lepší disciplíně umístění v desítce, což se povedlo, ale i jedenácté místo by bylo úspěchem.
LN Které kolo vám sedělo víc -první, v němž stavěl branky Anders Pärson, otec vítězky, anebo druhé, které připravil Francouz Phillipe Martin?
Druhé kolo bylo trochu těžší, ale v prvním byla perfektní, ještě nerozbitá trať, o stavitele tolik nejde. Když někdo v úvodu druhé jízdy dokázal využít dobré tratě, posunul se, ale my v závěru jsme se zase musely naopak poprat s tou rozbitou.
LN Říkalo se, že Pärson postavil trať pro Anju. Lze to tak vůbec provést?
Nemyslím. Možná když na tréninku vidí, že by potřebovala tyče dál od sebe, tak to udělá, ale to může vyhovovat dalším dvaceti závodnicím a mohou toho využít taky.
LN Kdy se konečně usmějete? Vždyť jste teď osmá slalomářka světa!
Já se asi hned tak nezasměju, jsem už takový mračoun, nezlobte se. (první úsměv)
LN Jaké vlastně byly tyto dva dny ve Šindlerově Mlýně?
Hrozně hezké, pro všechny nová zkušenost. Organizace byla perfektní, což si pochvalovaly i soupeřky -byly nadšené třeba ze stanu, kde si mohly mezi jednotlivými koly odpočinout a kde bylo jídlo a pití, což mnohde chybí. Nepovedlo se počasí, ale na to, jak se proti pořadatelům spiklo, to zvládli na jedničku.
