130 let

Český triatlonista Jan Čelůstka | foto: City Triathlon

Závody se ruší. Tahle sezona je jedno velké zklamání, říká triatlonista Čelůstka

Sport
  •   9:12
Livigne - Zrušeno. Odloženo. Zrušeno. Mezinárodní triatlonová unie tento týden vymazala kvůli epidemii koronaviru ze svého kalendáře další velké závody, na které se spolu s českou reprezentací připravoval v italském Livignu také Jan Čelůstka. „Tahle sezona je pro nás jedno velké zklamání,“ říká 38letý triatlonista a olympionik z Londýna.

VIDEO: Plavkyně Ledecká uchvátila fanoušky. Přeplavala bazén s plnou sklenicí na hlavě

Tento týden bylo zrušeno mistrovství Evropy, na které jste se s reprezentací připravoval na soustředění v Livignu. Zrušeny byly i další závody Světového poháru. Jak vnímáte tuto sezonu, která se nepřestává rozpadat?
Stejně jako pro většinu jiných sportovců je to i pro mě jedno velké zklamání. Nejsou závody, cestování je omezené a kromě toho má tato situace také své ekonomické dopady, protože sponzoři se od sportu odvracejí. Je to docela těžké.

Není to demotivační – trénovat a nevědět na co?
S motivací je to teď nyní horší, když člověk neví, na co se připravuje. Například mistrovství Evropy nám nejprve posunuli ze začátku července na konec srpna, nyní bylo zrušeno úplně. V tuto chvíli máme před sebou nějaké české poháry, ale raději bych se připravoval na velké mezinárodní akce. Jsem rád, že se zatím můžeme těšit na Světový pohár v Karlových Varech, kde by se mělo závodit 13. září.

Český triatlonista Jan Čelůstka
Český triatlonista Jan Čelůstka

Někteří sportovci vnímali uzavření bazénů a rušení závodů v době koronaviru poměrně tragicky, jiní upozorňovali na to, že jde jen o sport a nic strašného se neděje. Jak jste to vnímal vy?
Když jsme se ze začátku viděli situaci v Itálii, kde lidé umírali kvůli nedostatečné kapacitě lůžek, tak si každý musel říkat, že sport je to poslední, co by ho mělo zajímat. V tuto chvíli mi ale naopak vše přijde trochu nafouknuté, protože lidé virus dostanou, ale do kritického stavu se nedostávají ani jednotky procent nakažených. S ohledem na to mi přijdou některá opatření trošku zbytečná.

Je pro vás tento stav o to náročnější, že v 38 letech už před sebou přece jen tolik sezon na mezinárodní úrovni nemáte?
Trochu nad tím přemýšlím. Na jednu stranu si říkám, že jedna ztracená sezona mě nezabije, protože rok není zase tak dlouhá doba. Ale pokud by se měla v podobném duchu odehrávat i příští, asi by mě to k nějakému zamyšlení donutilo.

Takže přemýšlíte o konci kariéry?
Nepřemýšlím o tom, jestli skončím za rok, za dva nebo za pět. Ale jak už jsem říkal, tahle situace má na mě také ekonomický dopad, který je zaviněný malým počtem závodů i odklonem některých sponzorů od sportu. Kdybych věděl, že příští rok bude stejný jako letošní, vážně bych se zamýšlel nad tím, jestli má smysl to táhnout dál ještě jeden rok. Dělám to kvůli závodům, a když nejsou…

V sezoně máte za sebou dva starty, které se odehrály na distancích super sprintu. Přestože tyto tratě sedí spíše mladým závodníkům, dvakrát jste byl jen kousek od vítězství. Co je váš recept na sportovní dlouhověkost?
Jen doplním, že letos už mám za sebou čtyři závody, protože ještě před nástupem koronoviru jsem stihl závody v Indii a na Mauriciu. Co se týče receptu na dlouhověkost, podle mě spočívá v tom, že každý musí poslouchat svoje tělo a najít si, co mu vyhovuje. Dnes je třeba velmi moderní trénovat ve skupinách, což je dvousečná zbraň, protože člověk se drží ostatních, ale neposlouchá své tělo a pak se může velmi rychle spálit.

Je pro vás čím dál těžší držet se s narůstajícím věkem na špičce? Je kvůli tomu nutné upravovat přípravu a regeneraci, nebo se držíte stále stejných metod?
Systém tréninku v průběhu roku je stále stejný, ale snažím se do něho zařazovat nové prvky. Díky tomu, že triatlon je poměrně mladý sport, tak se stále objevují nové věci, které zkouším a pokud mi vyhovují, tak je pak používám. Samozřejmě to je i nějaký nový impuls, protože kdybych stále trénoval stejně, tělo postupně přestane reagovat.

Když jste na soustředění nebo tréninkovém kempu s mladšími závodníky, máte chuť předávat zkušenosti dál?
I tady platí, že každému vyhovuje něco jiného. Věc, která funguje mě, nemusí automaticky fungovat také někomu mladšímu. Nemám problém s tím, abych se s mladými podělil o to, jak trénuju, ale je důležité, aby si to přebrali v hlavě, vyzkoušeli si to a zjistili, jestli jim to bude fungovat také.

Řada elitních závodníků se přirozeně přesouvá do rolí trenérů. Máte v sobě tuhle chuť také?
Ještě čtyři roky zpátky jsem si říkal, že já trenér nikdy nebudu. Vůbec mě to nelákalo. Pak jsem začal trénovat přítelkyni Romču (Romana Gajdošová, nejlepší slovenská reprezentantka, pozn.), dneska k tomu mám ještě pár hobíků, a musím říct, že mě trénování docela baví.

Až se jednou rozhodnete skončit s olympijským triatlonem, bude dalším krokem střední a dlouhý triatlon, tedy Ironman?
Navážu na předchozí odpověď – nikdy neříkej nikdy. Ale v tuto chvíli mě to neláká. Na krátkém triatlonu mě baví, že závodím s ostatními v kontaktu. Při dlouhém triatlonu si jede každý svoje tempo, přesně ví, na co má natrénováno a nemůže si dovolit jít přes hranu. Každý jede svůj vlastní závod, což mě v tuto chvíli neláká.

Autoři: Tereza Janovská