Česká senzace na Tour. Štybar vyhrál po úniku etapu v Le Havru, kterou narušil pád lídra

Tím posledním byl na pařížských Elysejských polích Ján Svorada, který v roce 2001 ovládl nejprestižnější spurterskou etapu nečekaným nástupem v posledních stovkách metrů.

Nyní na nejvyšší stupínek vystoupal někdejší cyklokrosový šampion a taky čerstvý otec syna Lewise. „Jsem šťastný,“ usmíval se Štybar v televizním rozhovoru.

Zatímco kamery sledovaly pád, který už v ochranné zóně zavinil Tony Martin, lídr Štybarova týmu Etixx-Quick Step, a který k zemi poslal i obhájce prvenství v Tour Nibaliho i dalšího favorita Quintanu, hlavní skupina se nezadržitelně řítila k cíli.

Dojezd do mírného stoupání vyautoval jak Cavendishe, tak Greipela a do boje se vrhli muži zrození pro klasiky. A tím je nyní i Štybar, 30letý rodák ze Stříbra. „Ráno na týmové poradě nám řekli, že to můžeme zkusit.“

Vyrazil z pelotonu, kde číhali jak Španělé Rodríguez s Valverdem, tak taky Slovák Sagan. Žádný z nich ale neměl sílu či chuť za Štybarem ještě vyrazit a případně tak pomoci soupeřům. A Čech tak přes rameno kontroloval, jak jeho náskok pomalu, zato jistě narůstá.

Na cílové pásce zvedl pravou ruku a radostně zařval. Právě získal druhé prvenství na Grand Tour (po etapě Vuelty 2013) a druhé vítězství letos (po jednorázovce Strade Bianche).

„Je to něco opravdu úžasného,“ lebedil si Štybar. „Každý, kdo startuje na Tour, sní o tom, že vyhraje etapu. Já jsem cítil šanci už na kostkách, ale dokázal jsem to až dnes.“

Když Štybar vyprávěl o svém možná životním úspěchu, do studia Tour dorazil i „žlutý“ Martin a se svým přešťastným kolegou se objímal. 

„Jak to vypadá?“ ptal se Štybar německého tempaře, kterého do cíle dotlačili jeho kolegové, zatímco on si držel levou ruku u těla a zdálo se, že má zlomenou klíční kost. „Doufám, že to není nic vážného a že budeme bojovat dál o žlutý dres,“ strachoval se Štybar.

„Nevím, musíme se na to podívat,“ špitl Martin a dodal: „Ale ty si to užívej!“

Smíšené pocity tak panovaly ve stáji miliardáře Bakaly. Na jedné straně euforie, na druhé obavy o Martinovu budoucnost. 

„Lízl jsem si o kolo jezdec Europcaru, ale vlastně si nic moc nepamatuju,“ popisoval raněný Němec. „Jako obvykle když se pád stane v malé rychlosti, bývají zranění nejhorší.“