V televizním rozhovoru jste po štafetě říkal, že jste byl trochu nervózní. Což je u vás, věčného flegmatika, vlastně až nevídaný jev.
No na střelnici jsem trochu nervózní vždycky. Ale chvílemi jsme si z toho s Rybízem (šéftrenérem Rybářem) snažili dělat legraci. Tím jsme se uklidnili.
Kdy vám bylo nejhůř?
Od prvního do čtvrtého úseku. (směje se) Ale holky se furt zlepšovaly, tak to až tak zlé nebylo. Zatrnulo mi, když Verča dala vestoje dvě mimo, ale Francouzka naštěstí taky, střílely doslova zrcadlově. Jinak těch kritických momentů vlastně moc nebylo. Takže to relativně šlo.
Gabriela Soukalová po první ležce ztratila hůlku a musela se pro ni shýbat...
...no, občas se jí takové věci stávají, když to řeknu diplomaticky.
    |
A při výjezdu ze stojky jí Francouzka hůlku pro změnu přišlápla a zlomila. Jak dlouho pak jela bez ní?
My na to byli připravení, servisní tým měl hůlku nachystanou a Gabča ji hned pod kopcem dostala. Bez ní jela snad jen 200 metrů, navíc to byl sjezd, takže dobrý.
Vezměme to ještě znovu od prvního úseku. Eva Puskarčíková si ležku podobně jako v Hochfilzenu pohlídala, ale opět se to vyplatilo, že
Jo, byla při ní malinko pomalejší, ale 5 na 5 se počítá. Pak vstoje jednou dobíjela, zvládla svoji práci výborně.
Soukalová pak v průběhu svého úseku dokonce chvíli vedla, jen ke konci jí duo soupeřek poodskočilo.
Ona je musela v prvním kole malinko dojíždět a také ve druhém se dotahovala dopředu. Možná Gabče pak ke konci pár sil chybělo, ale žádná velká propast tam nenastala.
Přišel třetí úsek a Jitka Landová. Její výkony ve štafetě, kde dřív bývala tak nejistá, jsou letos tím nejpříjemnějším překvapením v českém ženském týmu. Souhlasíte?
To musím říct, že jak jezdí letos štafetu Jíťa, je vážně příjemné. Zaslouží velkou pochvalu. Jen jedno dobíjení vestoje byla od ní moc pěkná bilance. I běžecky se držela. Má sice malinko pomalejší začátky, ale potom vydrží se silami a je schopná ke konci dokonce zrychlovat.
Když vyslala Veroniku Vítkovou na závěrečný úsek z druhé pozice, nedaleko za Ukrajinkami a před Francouzkami, co jste si pomyslel?
Jelikož jsme měli předtím čtrnáctidenní pauzu na trénink, přece jen jsem nevěděl, jak na tom kdo běžecky je. Ale říkal jsem si: Na bednu by to mohlo dopadnout.
Od prvních metrů vypadala Vítková běžecky dobře.
Ale nevěděl jsem, jak je na tom Bescondová. Díky běžeckým výkonům Verči v téhle sezoně jsem byl relativně klidný. Ale je tam na trati jedna záludná zatáčka, stát se pořád mohlo všechno možné.
ČTĚTE O ZÁVODĚ |
Definitivně jste uvěřil ve vítězství při posledním stoupání?
Tam už jo. Jak Verča Bescondové cukla, pomyslel jsem si: Ta už se těžko sebere.
Teď už snad opravdu nikdo nepochybuje, že česká ženská štafeta bude pravidelně kandidátem na stupně vítězů.
Už tam na nich dvakrát byla, tak by to tak mělo být. Ale známe to, biatlonová štafeta je opravdu zvláštní disciplína, při které se dějí zvláštní věci.
Příště bude mít váš tým na hrudích jedničku, vedete Světový pohár štafet před Běloruskem.
Jo? Tak to bude za 14 dnů zajímavé nastřelování, na tom prvním stavu je vždycky jiný vítr než na ostatních.
Tentokrát potřebovaly vaše dívky při nástřelu a před startem uklidnit?
Trochu jo. Po té čtrnáctidenní pauze je vždycky ta nervozita o něco větší. Dělaly přes Vánoce spíš objemový, těžší trénink a nevěděly, co natrénoval svět. Naštěstí ony už jsou zkušené. Je jim sice jen kolem pětadvaceti, ale zkušené už jsou i tak dost.
