„Dělám, co jsem si vybral, jsem spokojenej člověk,“ říká Jan Železný, jehož dva svěřenci již splnili limity pro letošní vrcholné akce. Jan Syrovátko dosáhl na B-kriterium pro start na MS v Ósace, Petr Frydrych má limit pro ME do devatenácti let.
LN Můžete se představovat jako trenér Železný. Jak vám to zní?
Dobře, jsem spokojený. Jen si přeju, aby byli spokojení i kluci. Aby hodili, kolik touží, to by pro mě byla satisfakce. Chce to čas, ale nějaké výsledky už jsou. S Honzou Syrovátkem se teď zaměříme na mistrovství Evropy do 22 let, kde má na medaili. Péťa Frydrych hodil juniorský limit a doma v Klatovech odmaturoval. Angličtinu měl za jedna, češtinu za dvě, strojírenství za jedna, ještě nějaká dvojka byla...
Už o následujících víkendech se uskuteční druhý ročník charitativního běhu Samsung Running Festival. V Brně se poběží tuto neděli, v Praze v sobotu za týden na Kampě. Loni vyrazilo na trať 5000 m dohromady 4500 běžců, letos se poběží 3,5 kilometru. „To je dobře, to bych mohl zvládnout,“ usmál se Jan Železný, ambasador projektu, který se chystá na pražský běh. Start je vždy v 16 hodin, vedle příspěvků veřejnosti věnuje firma Samsung na konto SOS vesniček nejméně milion korun.
To jste pojal trenéřinu opravdu naplno, když znáte známky svého svěřence...?
Jan Železný poběží v Praze na Kampě
Napsal mi to, tak si to pamatuju... (smích) Ale vzdělání je základ, člověk přece nemůže říct – je mi devatenáct a budu vydělávat jako oštěpař. Někteří rodiče mají doma mladého borce a všechno podřizují jen tomu, že jednou bude šampion. Ale může přijít zranění a ocitnete se v černé díře. Oštěp je navíc specifický.
Prozradíte v čem?
Hodně nadějných juniorů zmizelo v propadlišti. Kdysi jsem házel na juniorském mistrovství Evropy, byl jsem čtvrtý, ale nepamatuju si, že by kdokoli z těch přede mnou později něco dokázal. Když je někdo dobrý v devatenácti, neznamená to, že bude dobrý i v dospělých.
Jak pokročilo vaše studium trenéřiny na FTVS?
Uzavřel jsem první ročník, ještě musím zvládnout druhý. Vykašlat se na trenérskou jedničku, to by mohla přestat tolerance a zavřel bych si dveře pro budoucnost. Vyžaduje to i Evropská unie, s jedničkou bych mohl trénovat i v zahraničí.
Už se na vás někdo obrátil?
Nabídky jsem měl loni, třeba od Lotyše Vasilevskise, čtvrtého z mistrovství Evropy. Ale já nikam nechci, mám svoji skupinu, kterou chci dostat na nějakou úroveň. Je to lepší než přijít k hotovému závodníkovi. Nedávno jsme se v Dauhá bavili se Sergejem Makarovem – neřekl poslední slovo, ale musí zapracovat na technice. V zimě se chce chystat na olympiádu v Jižní Africe. Jel bych tam s klukama taky. Je to sice o penězích, ale chtěl bych, aby měli přípravu, jakou jsem měl já.
Nesvrbí vás při závodech vašich svěřenců dlaně?
Ani ne. Ale na extralize, kde vyhrál Péťa Frydrych, jsem byl z výkonu 69,58 krapet zklamaný. Říkal jsem si – to bych snad hodil v džínách! (úsměv) Ba ne, kluci na to mají. I Víťa Veselý, kterého teď trápí kotník. Jak říkám – chce to čas.
Jak se chovají mladí oštěpaři k trenérovi slavného jména?
Hlavní je, že chtějí. Dukla jim nabídla určitý standard, nic moc, ale až se kvalifikují na velké soutěže, Dukla je podrží a budou se mít líp. Bydlí na ubytovně, je zřejmé, že v nich musí být láska ke sportu.
Říká se ale, že sport je především byznys...
Tak pro moje tři kluky to není byznys ani náhodou. Ale byl bych rád, kdyby tomu tak časem bylo, každý potřebuje mít nějaké jistoty.
Jan Syrovátko povídal, že vám vyká. Co ostatní?
Zatím mi vykají všichni, tykání jsem jim ještě, nevím proč, nenabídl. Možná je to tím, že oštěpaři budou až od osmdesátky... (smích)
Závodník a trenér, je to velký rozdíl?
Myslel jsem, že budu mít víc času, ale zatím to tak není. Jako trenér se musím přizpůsobit klukům, kteří studují. Ale na oslavě narozenin bratrovy manželky jsme poseděli a dal jsem si nějaké to pivo. A sezona už začala! Ještě před rokem bych si to nedovolil.
Takže na životosprávu už tolik nehledíte?
Jo, už na sebe tolik nekoukám, ale budu muset. Zatím tělo nebolí, je ještě nastartované z loňska.
Šestnáctého června oslavíte 41. narozeniny. Oslava tedy bude jiná než třeba loni?
Neberu to tak, že narozeniny se slavit musí. Slavit se má tehdy, když má člověk chuť a ostatní taky.
