Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

Životní zkoušky tenisové královny z krkonošské Martinovky. Legendární Navrátilová slaví 65. narozeniny

Martina Navrátilová foto: Profimedia.cz

Takřka jistě dnes - v pondělí - pozvedne za Atlantikem číši a dost možná se jí v myšlenkách přetočí úžasný film, trvající dlouhých 65 let. Ten film má jasnou a nesmazatelně úchvatnou osu. Popisuje pozoruhodný, vzrušující, ale zároveň také smutný a notně trnitý životní osud zřejmě nejlepší tenistky světa všech dob – Martiny Navrátilové.
  5:00

Korda o úspěšném rodinném klanu: Zlato společně oslavíme až na Vánoce, holky v Tokiu vstávaly už ve tři ráno

Geniální hráčka, příjemná nenafoukaná žena, odkojená skotačivou Berounkou kousek nad Prahou v romantických Řevnicích, v pondělí slaví krásné půlkulaté narozeniny.

Z Martinovky do Řevnic

Mimochodem, po narození měla v rodném listě napsáno Martina Šubertová.

Důvod objasňuje Pavel Schulhof, chlap, který svůj košatý život spojil takřka výhradně s krkonošskými boudami. Právě on by mohl vědět, co je pravdy na tom, že chalupa Martinovka, nedaleko Labské boudy, se jmenuje právě po slovutné tenistce.

„Jedna verze říká, že se jmenuje podle Martina Erlebacha, který ji nechal zbudovat, a druhá, že nese název skutečně podle Martiny, která na boudě po narození žila. Biologického otce Navrátilové Miroslava Šuberta, přezdívaného Kamil, jsem dobře znal. Dělal nosiče na Labskou a pak spravoval právě Martinovku.“

Když byly malé Martině tři roky, rodiče se ale rozvedli a Martina se s maminkou a o rok a půl mladší sestrou Janou odstěhovaly do Řevnic.

Matka Jana si později vzala Miroslava Navrátila, který se stal také prvním trenérem malé Martiny. A po něm dostala v šesti letech příjmení, které zná dodnes celý sportovní svět.

A co všechno stačila na tenisových kurtech vyhrát?

59 grandslamových titulů, ve dvouhře ovládla 167 turnajů na prestižním okruhu WTA, ve čtyřhře jich pak získala ještě o deset víc. Čtyřikrát zvedla nad hlavu Pohár federace, tedy soutěže družstev. Jednou za Československo a poté třikrát za USA.

Slavná americká tenistka Billie Jean Kingová o ní v roce 2006 prohlásila: „Martina se stala nejlepší tenistkou ve dvouhře, čtyřhře i smíšené čtyřhře, která kdy žila.“

Její statistiky berou dech a znějí až neuvěřitelně. Na cestě k tenisové snad až dokonalosti jí ale pomohlo jedno zásadní, přetěžké rozhodnutí.

Píchla jsem do vosího hnízda. Nevylučuji transsexuální lidi, reaguje Navrátilová na kritiku

V roce 1975 se odhodlala opustit rodnou zemi utiskovanou komunistickým režimem a vydala se do zámoří nadechnout se svobodného života. Ve svých devatenácti letech. Nedlouho předtím zanechala předčasně studia na pražském gymnáziu Na Zatlance, protože chtěla využít naplno svého tenisového talentu a kumštu.

Důvod, proč z Československa emigrovala, byl zřejmý. Hodlala se s tenisem výrazně prosadit ve světě a nikoli neustále čekat a doufat, jestli ji funkcionáři pustí na ten či onen turnaj.

Zároveň toužila po svobodném vzduchu a život si toužila určovat podle svého.

Když opouštěla republiku, měla na kontě první profesionální titul ve dvouhře z turnaje v Orlandu. V roce 1975, pro ni tak zásadním, si už stihla zahrát i dvě grandslamová finále. A po dalším velkém turnaji – US Open v New Yorku – požádala o americké občanství. Pouhý měsíc poté už držela v ruce zelenou kartu.

Svoboda je jako umění

Později často nad pojmem svoboda rozjímala. „Pojem svoboda se velmi těžko definuje,“ povídala. „Je to něco jako umění, poznáte ho, když ho vidíte. Líbí se vám, ale nejste si tak úplně jisti, jestli je to skutečně umění. U svobody si taky nemusíte být úplně jisti, jestli ji máte. Ale rozhodně poznáte, když svobodni nejste.“

A dodala, že v mládí její rodina jednoznačně věděla, že svobodu nemá.

Ostatně mstu tehdejšího režimu zažila po emigraci Martiny i její sestra Jana. Když chtěla vycestovat do zahraničí, potřebovala nejprve povolení ze školy. Což bylo vyloučené získat. A když chtěla hrát tenis ve svém klubu, tak ji vyhodili...

„V Československu tehdy nebyl ani tak důležitý talent, prospěch ve škole či píle, ale především kádrový profil,“ vzpomínala Martina Navrátilová.

„Dělala jsem jen, co jsem směla, zatímco v Americe jsem mohla dělat vše, co jsem chtěla. Ale zároveň už jsem se nemohla na nic vymlouvat, když jsem něco pokazila. Odpovědnost už jsem si nesla čistě na svých bedrech.“

V československém tisku se o ní prakticky nepsalo, i když po světě sbírala jeden úspěch za druhým. Jako by neexistovala, jako by se vypařila z planety. Stranický aparát ji chtěl zkrátka z povědomí lidí naprosto vymazat.

Samozřejmě že vše bylo jinak. Světovému žebříčku kupříkladu vévodila 322 týdnů.

Několik let také trvalo, než se Martina mohla potkat se svou matkou. Krásnému setkání při slavném wimbledonském turnaji v roce 1979 výrazně napomohla vévodkyně z Kentu, jinak též manželka šéfa All England Clubu. „Když jsem sledovala mladou šikovnou Martinu, odtrženou od rodiny, vložila jsem se do toho,“ přiznala.

Na sekretariátu komunistické centrály se asi děly zajímavé věci, když tam otevřeli dopis s královskou hlavičkou a žádostí, aby Jana Navrátilová mohla vycestovat do Londýna…

Dojemná řeč na Štvanici

Jeden z nejemotivnějších zážitků kariéry Martiny Navrátilové se odehrál v roce 1986 v Praze. Do své vlasti tehdy přicestovala s americkým družstvem na utkání Fed Cupu. Nepustit Navrátilovou přes hranice bylo nereálné, protože by hrozila veřejná celosvětová ostuda.

Když se ale utkání blížilo, velké manévry začaly. Soudruzi narychlo řešili, jak se s nenadálou situací vypořádat. Individuální rozhovory měli čeští novináři zakázané, navíc dostali seznam otázek, na které se smějí ptát.

Jeden novinář při první oficiální tiskovce položil zcela nevinný dotaz: Budete při pobytu v Praze spát na americkém velvyslanectví, anebo v Řevnicích?

Navrátilová klidně odpověděla, že doma v Řevnicích.

Nic světoborného, nic zvláštního. A přesto dostal zmíněný žurnalista od šéfredaktora nevídaný „kartáč“.

Mimochodem, jedním z tlumočníků v tiskovém středisku se stal pozdější frontman skupiny Žlutý pes Ondřej Hejma.

V té době už se dosud pevné soukolí komunistické moci začínalo sem tam zvolna drolit a národ jako by zlehka pociťoval náznak naděje, že by se snad systém mohl časem zhroutit.

Když Američanky napochodovaly na štvanickou antuku k úvodnímu představení hráček, tisíce lidí napěchovaných na tribunách centrkurtu povstaly a „své Martině“ připravily nekonečné ovace vstoje.

A Navrátilová vzápětí pronesla do hrobového ticha pár nezapomenutelných vět.

„Jsem nesmírně šťastná, že můžu být po čase zase doma tady v Praze. A děkuji vám za krásné přijetí. Doufám zároveň, že nebude trvat dalších jedenáct let, než se sem budu moci zase vrátit.“

A rozplakala se.

Síla okamžiku jako by diváky na chvíli ochromila. Krátké hrobové ticho vzápětí vystřídala exploze složená z potlesku, skandování, pískání, aplausu.

Lidé na tribunách bouřili a Chris Evertová, kolegyně Navrátilové z amerického týmu, ji k sobě mateřsky přivinula.

Američanka, či Češka? Brečím při ‚Kde domov můj,‘ tvrdí legendární Navrátilová

Mimochodem, právě Evertová, s níž se Navrátilová dlouho přetahovala o post světové jedničky, občas vzpomínala, jak si spolu poprvé v roce 1973 zahrály. „Jak jen byla Martina tlustá,“ vzpomínala s úsměvem. „Už tehdy jsem si ale uvědomila – až tahle tenistka jednou zhubne, tak s ní budeme mít všechny pořádný problém.“

Navrátilové nakonec stačilo počkat na návrat do rodné vlasti pouhé tři roky, protože po sametové revoluci do Československa konečně vstoupila svoboda.

Jednu z dalších velkých životních zkoušek musela zvládnout v roce 2010, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Ale i tuhle těžkou bitvu nakonec dokázala vyhrát. V té době již dva roky vlastnila také české státní občanství, které se jí konečně po dlouhé době navrátilo.

Před sedmi roky uzavřela sňatek s bývalou miss Sovětského svazu Julií Lemigovou, s níž dodnes žije v pohodovém svazku.

Navrátilová se věnuje také spisovatelské činnosti, pro CNN spolukomentuje tenisové zápasy, zapojila se i do řady charitativních projektů.

Ale hlavně, do svých Řevnic už se může vrátit pokaždé, když se jí chce.

A činí tak poměrně často.

Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...