Chatrierova aréna bouřila a domácí tenisový gladiátor Jeremy Chardy si po pěti setech užíval triumfálních pocitů vítěze. „Hrál strašně agresivní tenis. Na obrovské riziko. Pátý set vyhrál zaslouženě,“ říkal .
Kvitová nadělila soupeřce kanára, do třetího kola jde i Strýcová a Siniaková, Berdych končí |
Nejlepší český tenista posledních let není na tak brzké pády na grandslamech zvyklý. A rozhodně není zvyklý na to, aby na antuce nevyhrál jediný duel roku! „Nulu za antukovou sezonu jsem ještě neměl. Člověk sbírá zkušenosti - a ne vždycky jen ty dobré,“ uvedl 32letý čahoun.
Roland Garros i zbylé čtyři duely na oranžové drti spojuje totéž: stav jeho zad. Už přes rok trvají bolesti, s nimiž si neví rady. „Pokud bych byl stoprocentně fit, můžu si dovolit zkusit hrát víc turnajů. Ale bohužel, zdraví mi to nedovolí. Jsem rád, že jsem nějakým stylem schopen se nachystat na ty velké turnaje a hrát aspoň ty.“
Přitom na Australian Open se vám dařilo. Došel jste do čtvrtfinále. Co je jinak?
Je to pořád stejné, furt dokola. Každý den trávím spoustu hodin cvičením, na stole s fyzioteraputem a tak dále. Mám dny, kdy to je v pohodě – a pak přijdou špatné a limituje mě to. Zatím jsem nepřišel na systém, abych věděl, kdy přijdou ty dobré dny a kdy ty zlé.
Jak byste své potíže popsal?
Není to ostrá bolest, ale tlak v levé spodní části zad, který mě v určitých chvílích limituje a nepustí dál. Když to je hodně špatné, jde dolů hamstringu a nahoru do zad. Nevymlouvám se, nejsem jediný, kdo má tyhle problémy. Někdo je s nimi schopný hrát, protože ho to provází celou kariéru – ale já jsem puntičkář, nikdy jsem neměl zdravotní problém. Proto nejsem na kurtu svůj. Nedokážu hrát, co bych chtěl.
Operace není varianta?
Jsou věci, které se dají nějak operovat, ale tohle není na pořadu dne. Nepadlo to ani od jednoho člověka. Nejhorší je pro mě to, že jsem schopen se dát na nějakou dobu do kupy, vydržím zápas, jsem schopen zvládnout tréninkový blok. A pak je to zase blbý… Může to být kombinace všeho, protože zápas na tréninku nejde nasimulovat.
Záda vás trápí už poměrně dlouho. Lze něco změnit?
Udělal jsem toho poměrně dost, zatím mě nenapadá žádné nové řešení. Holt je to něco, co může přijít s opotřebením: se spoustou let, s porcí zápasů a s náročností. U mě se nebavíme o někom, kdo má metr osmdesát a 65 kilo. U takových hráčů klouby a vše další trpí asi trochu jiným způsobem.
Roky ve špičce se vám vracejí?
Já byl vždycky typ, co soupeře musel soustavně ubít. Každý zápas stál strašně moc sil. I tohle může být příčina.
Jak dlouho se v tomhle dá pokračovat?
Vůbec nevím, jakým stylem to budu řešit. Nemám plán. Je to něco, co jsem nikdy nezažil. Snažím se vždycky vyzkoušet všechny možné varianty. Hledám cestu, abych byl schopen vydržet aspoň zápas. Když ho vydržím, pořád jsem si dokázal, že jsem schopen hrát i s těmi nejlepšími. Když to není ono, je to bohužel strašně těžké.
I psychicky? Zrovna Chardyho jste pětkrát předtím porazil.
Je to dost náročné. Kdyby to člověka potkalo ve dvaceti, OK. Najdete cestu, změní se pár věcí, fungujete dál. S celkovým opotřebením, co mám za sebou a táhnu si v tom batohu, je všechno o to těžší. Nejtěžší je najít vnitřní sílu na to, že nebojuje jen s tím na druhé straně kurtu. Ale že nejdřív musíte být fit a ready – a teprve pak je tam ještě soupeř.
Co dlouhá, několikaměsíční pauza po vzoru Rogera Federera?
Ne každý má komfort, který si může Roger dopřát. A člověk pak může přijít rychle na to, co chce.
Tedy že už nemusí najít cestu zpět?
Může být. Spoléhat na to, že se povede návrat jako Rogerovi, opravdu nejde. Tak to nefunguje pro všechny. Nevím, jestli bych měl přistoupit k tomuhle řešení. Myslím, že na tohle ještě není čas.
A kdy by mohl být? Přemýšlíte i tímto směrem?
Nemám to nijak nastavené. Vždycky jsem byl ten, kdo se rozhodoval ze dne na dne. Až dojdu do stádia, že se třeba jednoho dne vzbudím – a řeknu „dobrý“…
Znamená pro vás naději wimbledonská tráva, na níž jste loni došel až do semifinále?
Věřím tomu. Loni to bylo dobré a i letos se těším. I když stav, v jakém se na trávu přesouvám, není ideální. Tedy to nebyl ani loni, ale hůř než letos to snad nejde.
