130 let

Ondřej Synek (vlevo) se raduje ze zisku stříbrné olympijské medaile. | foto: ČTK

Zlatá medaile by cinkala líp

Sport
  •   14:06
PEKING - Mám olympijskou medaili, je stříbrná, mohl si říci Ondřej Synek (25). Jenže namísto toho pravil: Motá se mi šiška, sotva stojím. Tak prvními slovy vystihl závod, v němž usiloval o svůj první kov získaný pod pěti kruhy.

S odstupem dvaceti minut byl dlouhán, který už má doma čtyři medaile z mistrovství světa, hovornější.

* Jak se cítíte coby korunní princ světového skifu?

Teď už to tolik nebolí, ale když jsem dojel a vylezl z lodi na břeh, byl jsem úplně hotovej.

* Můžete to přiblížit?

To vás pálí nohy, ani nejdou natáhnout, berou vás křeče, bolí hlava. Prostě únava, člověk jede úplně naplno. Pak už nemá žádnou energii. Jsem rád, že jsem dojel druhej.

* Ještě v polovině trati jste jel na pátém místě. To vás neděsilo?

Rozestupy byly půl lodě loď, to není tak důležité. Pak jsem dal finiš a chtěl ještě předjet Tufteho, ale na toho už jsem neměl, strčil mi tam půl lodi. Ještě jsem se stačil podívat doleva a byl jsem před Drysdalem. On do toho šlápnul, ale bohudík to přepálil a vykukal. O to jsem pak měl větší radost.

* Být dvoukilometrová trať o dvě stě metrů delší, předjel byste i Tufteho?

To bych umřel! Takhle se to nedá brát, ale nepředjel bych ho. Kdyby trať byla dlouhá 2200 metrů, začalo by se s finišem o dvě stě metrů dál. Jenže trať měří dva kilometry, tak to nakopnete ve chvíli, jak se blíží poslední pětistovka.

* Nicméně právě na ní jste byl nejrychlejší.

Měl jsem nejvíc sil. Chtěl jsem medaili, tak jsem se snažil.

* Před závodem ve vás mnozí viděli olympijského vítěze. Co jste cítil v cíli?

Trošku jsem byl zklamaný, s Norem jsem absolutně nepočítal. Ale je to mistr svého řemesla. Olympiáda je jednou za čtyři roky, tak to holt všichni rozjeli, není na co čekat. Zlatá by určitě cinkala líp, ale na druhou stranu jsem šťastnej, vždyť je to moje první olympijská medaile. Jsem celkem mladej, tak se snad ještě můžu snažit, že? (úsměv)

* Takže máte o motivaci postaráno?

Jasně, vždyť já ještě nevyhrál žádný velký závod! Loni jsem byl na mistrovství světa druhý, předtím dvakrát třetí a ještě předtím třetí na dvojskifu, teď zase druhý... Chci vyhrát. Musím se snažit dál.

* Váš předchůdce Václav Chalupa, který v Barceloně 1992 získal rovněž stříbrnou olympijskou medaili, býval svého času „věčně druhý“. Nemáte obavy, že tahle role může připadnout vám?

Tak to rozhodně ne. Můj čas přijde, věřím tomu.

* Jste milovníkem piva - dáte si nějaké na oslavu?

Jistěže, už se na pivo těším. Jsem tady dva týdny, pivo jsem neměl dlouho. Dneska si ho dám na oslavě medaile v Českém domě. Po závodě si vždycky říkám - dám si tři a budu na maděru, takže musím opatrně... (směje se)

* Jinak jich zvládnete víc?

Docela jo. U nás v Brandýse jsem vyhrál pivní desetiboj, to je taková soutěž. Třeba se jede na pramici nebo na kolečku a druhej tlačí, taky se dělají benče se sudem. A u všeho se pije pivo! Deset disciplín, deset piv, každé musí být co nejrychleji. Je na to celé odpoledne, umím se k tomu postavit, no.

* Dlouho před olympiádou jste prodal svou oblíbenou motorku, abyste si něco neudělal. Odměníte se za stříbro novou mašinkou?

Motorka bude, ale asi až na jaře. Ve Staré Boleslavi znám kluky z Yamahy, jsou hrozně milí, fandí mi. Vždycky přijde esemeska Yamaha Stará Boleslav fanklub. Půjdu je navštívit a něco vybereme.

* Po vyhlášení nejlepších jste hodil kytku na tribunu. Měl jste tam nějaké příbuzné?

Ne, ne, házel jsem ji Jirkovi Kejvalovi, předsedovi našeho svazu, ať ji dá nějaký ženský, kterou uvidí. Vzal bych ji domu přítelkyni, ale jedeme až ve středu, to by kytka uschla. Ať tady Jirka někoho potěší, přítelkyni doma koupím jinou. A lepší.

***

Synkova cesta k výšinám

Narozen: 13. 10. 1982 v Brandýse n. L. Klíčový rok 2002: Synek poprvé porazil legendárního Václava Chalupu, který doma na skifu prohrál po 14 letech. MS: 2003 bronz na dvojskifu s Dolečkem, 2005 a 2006 bronz, 2007 stříbro (vše skif) ME: 2007 zlato OH: 2004 Atény - 5. místo dvojskif, 2008 Peking -2. místo skif

Autor: Jiří Jakoubek
  • Mohlo by vás zajímat