Alaphilippe uťal čekání Francie na zlato, Hirt na MS cyklistů dojel na 59. místě |
Z vrcholu ke dnu a pak zpátky ke hvězdám. Posledních 15 měsíců bylo pro francouzského cyklistu Juliana Alaphilippeho jako na houpačce. Loni vyhrál, co se dalo. Od triumfu na závodě Milán – San Remo, po ovládnutí klasiky Strade Bianche až po naprosto bravurní jízdu na Tour de France.
Právě na „Staré dámě“ předvedl vrchol své kariéry. Připsal si dvě etapová prvenství, dvanáct dní jezdil ve žlutém trikotu pro lídra závodu. Dal Francouzům naději. Naději, že by se znovu mohl objevit cyklista, který by žlutý zisk udržel doma, ve Francii.
To se nakonec nestalo, Alaphilippe v Paříži dojel na konečném pátém místě, ale ukázal, že s ním musí všichni začít počítat.
  |
Jenže rok 2020 znamenal strmý pád. Na začátku sezony nedokázal ovládnout žádný závod, koronavirová pandemie ho pak stejně jako ostatní uvěznila doma.
Největší rána přišla v červnu, kdy po dlouhé nemoci zemřel jeho otec. Patřil mezi Alaphilippovy největší fanoušky, ač v kolečkovém křesle, přesto nemohl chybět u trati loňské Tour de France, kde svému synovi nadšeně fandil.
Alaphilippe zármutek proměnil v boj. Rozhodl se, že pro svého zemřelého otce vybojuje pořádný úspěch. To se povedlo už na Tour, kde ovládl druhou etapu. V cíli se pak podíval k nebi a následně se v slzách zhroutil do náruče týmového maséra.
Etapa na Tour jen začátek
„Strašně moc jsem chtěl pro tátu získat vítězství. Byl to můj hlavní cíl závodu. Cokoliv teď přijde, bude už jen bonus. Strašně jsem tohle pro něj chtěl a jsem teď nesmírně šťastný,“ hlásil Štybarův týmový parťák ze stáje Deceuninck – Quick-Step.
Vrchol sezony ho teprve čekal.
O víkendu se jel hlavní závod mistrovství světa v italské Imole. 258 kilometrů dlouhá trasa nabídla spousty náročných stoupání, do toho otravný déšť, Alaphilippovi ale profil trati vyhovoval. V závěrečném stoupání, zhruba 13 kilometrů před cílem, se odhodlal k úniku. A za odvahu byl odměněn.
Osmadvacetiletý bývalý cyklokrosař se stal po dlouhých 23 letech prvním francouzským vítězem elitního závodu na světovém šampionátu. „Opravdu těžko teď něco říkat... Rozhodně ale musím poděkovat týmovým kolegům, protože každý z nich odvedl skvělou práci. Tohle byl můj sen po celou kariéru. Byl jsem několikrát blízko, ale nevyšlo mi to dosud nikdy ani na pódium. Přijel jsem s velkými ambicemi, které jsem toužil naplnit. Tohle je prostě snový den,“ zářil v cíli.
A se slzami v očích si vzpomněl také na otce, pro kterého zlato vybojoval. „V životě má každý těžké chvíle. Musíte najít sílu vstát a bojovat. Nyní myslím na lidi, kteří mi jsou blízcí, na práci mého týmu, ztrátu otce. Byl to divný rok,“ přiznal.
Ten příští stráví v duhovém dresu mistra světa. Ukončí v jeho barvách další francouzské čekání – na celkový triumf na Tour?
