Když 28. listopadu 2015 v německém Düsseldorfu na fotbalovém stadionu ESPRIT Arena zaznělo po duelu s Ukrajincem Vladimirem Kličkem z úst legendárního spírka Michaela Buffera jeho jméno, byl Tyson Fury v sedmém nebi.
Dokázal to, co deset let před ním nikdo. Porazil krále těžké váhy. Sebral mu jeho milované tituly. Navíc ho nepokořil omylem, ale precizním výkonem, naprosto nezpochybnitelně.
Ostatně i sám Kličko pár týdnů po duelu pronesl: „Bylo dobře, že mi nezvedli ruku, že mi nepomohlo domácí prostředí. Potřeboval jsem tuhle zkušenost. Potřeboval jsem se dostat do pozice predátora, toho hladového.“
Dostal se do ní, ukojit své tužby ale mohl až loni v dubnu. Ovšem proti jinému ostrovnímu chasníkovi – Anthonymu Joshuovi. V epické bitvě mu podlehl v jedenáctém kole a definitivně ukončil svoji kariéru.
Na odvetu s Furym nikdy nedošlo. Ten sice navenek rozehrál slovní kabaret, urazil snad všechny, které mohl, jenže vnitřně trpěl. Jak vyšlo na podzim roku 2016 najevo, nejspíše bipolární poruchou. Své deprese, kdy se cítil nedoceněný utápěl v alkoholu, posléze i kokainu.
Do toho se vynořil dopingový prohřešek na anabolické steroidy datovaný ještě do období před zápasem s Kličkem. Z mnoha úst zaznělo, že na jeho slavný triumf ani dojít nemělo. Že by měl být anulován.
Nestalo se, mimo jiné i díky Ukrajinci, který po něčem takovém ani netoužil.
První comeback ohlásil Fury už loni na jaře, při pohledu na jeho postavu, tomu ale nikdo moc nevěřil. Navíc mu chyběla kvůli dopingovému prohřešku (za zmíněný kokain) britská boxerská licence.
Až zhruba před rokem se vše pohnulo. Manchesterský obr změnil trenéra, když strýce Petera nahradil teprve sedmadvacetiletý, a i pro ostrovní experty neznámý Ben Davison.
„Řekl bych ale, že jim to šlape. Proč tu změnu udělal, jsem se neptal, v tělocvičně ale k sobě pasovali. Také povahově, každý trénink byla dobrá nálada,“ řekl pro LN Václav Pejsar, elitní česká těžká váha, která strávil na začátku května dvanáct dní ve Furyho kempu.
Ten už měl v té době zpět licenci a také alespoň částečně sportovní figuru. I za pomoci ketonové (nízkosacharidové) diety se zbavil 45 kilogramů váhy. Dle zákulisních informací muž, který měl při výhře nad Kličkem 112 kilo, postupně přibral až na více než 160 kilo! To vše při výšce 206 centimetrů.
„Trénovali jsem jedenáctkrát týdně, vzal jsem ho do španělské Marbelly, protože jsem věděl, že potřebuje jiné prostředí, aby se mohl začít soustředit na náš cíl,“ řekl Davison před pár dny BBC. „Potřeboval jsem u něj znovu probudit lásku k boxu,“ vrátil se s úsměvem zpět do loňského léta a podzimu.
Zatím se mu to daří na výbornou. „Je neskutečný. Z jednoho metru jsem koukal na jeho sparingy s Polákem Mariuszem Wachem (v roce 2012 prohrál na body s Vladimirem Kličkem), jak si s ním dělal, co chtěl. Opřel se o provazy, nechal ho dojít k sobě, Wach na něj vyházel tři údery a Fury se všemu jen pohybem těla vyhnul. Dva mu vrátil a šel zase pryč. A ještě stihl mrkat na nás pod ringem. A takhle to probíhalo deset kol,“ kroutí i s měsíčním odstupem hlavou Pejsar.
Právě Furyho uvolněnost by si rád člen Qwert Boxing přenesl do odvety s rivalem Pavlem Šourem, která na něj čeká už 23. června v Karlových Varech. „Pracujeme na to. Na rovinu, kdyby Fury prolezl Wachovi mezi nohama, tak ten si toho ani nevšimne,“ dodává s úsměvem plzeňský bijec.
Ale zpět na britské ostrovy. Už zítra ukáže samozvaný „Gipsy King“, jak umí převést pohodu mimo ring a z tréninku také do zápasu.
Byť je třeba dodat, že jeho albánský soupeř Sefer Seferi nepředstavuje příliš velkou výzvu. Spíše jde o protivníka, na kterém by se měl Fury rozboxovat, zjistit, na čem je ještě zapracovat. A setřást ze sebe téměř tříletou zápasovou aktivitu.
„Je to skvělý boxer, nikdy nebyl v ringu poražený, nikdo mu v ringu nesebral pásy. Pořád mu ještě nebylo ani třicet let, může ukázat velké věci. A také je to skvělý chlap. To, co vidí veřejnost, není skutečný Tyson Fury,“ užívá si spolupráci se svým novým chráněncem Davison. Mimochodem, podobně o bývalém absolutním šampionovi těžké váhy mluví i Pejsar.
Hezká slova, kterým by možná i šlo uvěřit. Jenže pak promluví sám Fury.
„Bylo tu hodně agresivní boxerů, ale pokud se podíváte na ty, kteří umí bojovat ze zadní nohy, kdo byl větší než já? Měřím 206 centimetrů a mám kvality Muhammada Aliho a Floyda Mayweathera. Jsme neporažený, jsem rychlý, jsem drsný, mladý, vypadám skvěle, jsem opálený, dokonce mám krásně bílé zuby. Co mohu chtít více? Jsem bojovník, boxer, sportovec i showman,“ nechal se Brit slyšet před pár dny.
Dnes před půlnocí v již nyní beznadějně vyprodané Manchester Arena se ukáže, nakolik jsou jeho slova pravdivá. A nakolik je reálná myšlenka jeho i dalších zainteresovaných lidí na souboj Tyson Fury – Anthony Joshua pro léto roku 2019.