Jenže kvůli koronaviru je všechno jinak. Z letní olympiády nebude nic, zrušení Wimbledonu oplakala. Teď čeká, jestli se uskuteční alespoň zářijový US Open – trénuje, cvičí, hraje občasné přátelské turnaje v Praze, natáčí podcasty se známými osobnostmi, vaří a peče. „Nechci, aby moji kariéru ukončil nějaký virus,“ říká rozhodně.
LN: Máte za sebou druhou sérii turnajů po tříměsíční pauze. Jaké to bylo, stát znovu na kurtu?
Já jsem se na to strašně těšila. Že to bude zase něco jiného než každý den jen trénink. Vůbec jsem nevěděla, co od sebe očekávat. I když jsem celou tu dobu dvakrát třikrát týdně trénovala, nehrát dva měsíce zápas pro mě bylo nové.
LN: Byla to za těch sedmnáct let, co profesionálně hrajete, nejdelší přestávka?
To rozhodně. A byla jsem překvapená, že to nebylo tak špatné, jak jsem si myslela. Bála jsem se zbytečně.