Tu Slavii, kterou za deset let svého působení dovedl pětkrát do finále a slavil s ní už dva mistrovské tituly. Tu Slavii, která nyní z 12 zápasů prohrála hned deset a topí se více a více v krizi. Jednou úspěch, jindy zmar... Její šéf však zůstal věrný.
Bylo to pro vás velké dilema?
Nebudu říkat, že to pro mě nebylo lákadlo. Bylo. Když mě Petrohrad oslovil, opravdu jsem jeho nabídku zvažoval. Ale s přibývajícím časem jsem se musel rozhodnout – a převážila u mě víc Slavia.
Někteří lidé možná nepochopí proč.
Protože jedna věc jsou určitě peníze, ale druhá taky spokojený život. Vím, že doma mi bude nejlíp. Je jasné, že mi Rusové nabídli mnohonásobně více, než můžou ve Slavii, ale tady už jsme společně něco vybudovali.
Odmítnout tolik peněz, a navíc v době, kdy se Slavii nedaří? Člověk si může říct, že už musíte být opravdový srdcař klubu.
Každý přece má nějaké své ambice, ale já chtěl zůstat. Navíc kdybych byl ve Slavii jen trenérem, je to něco jiného, mohl bych se třeba rozhodnout až na konci března. Ale já chci v klubu zůstat dál i akcionářem. A to byl taky jeden z dalších důvodů mého rozhodnutí.
Je pravda, že byste si v případě odchodu vzal s sebou do Petrohradu i syna Vladimíra?
O tom bych nechtěl nějak spekulovat. Petrohrad si ho loni draftoval, stejně jako to už dříve udělal i Phoenix v NHL. Těžko teď říct, jakou se může vydat cestou.
Zůstal jste ve Slavii i z důvodu, že byste v případě prodloužení svého kontraktu s reprezentací měl v příští sezoně snazší dohled nad hráči pro národní tým?
Zase: co bude v reprezentaci, nechci vůbec předbíhat. Je před námi olympiáda a mistrovství světa, dva vrcholy tohoto roku. Navíc se Slavií se nám momentálně nedaří, takže mám svých starostí dost.
A nešťastnou hlavu z výsledků klubu také?
Ano, to mám. Vždyť my jsme za tak dlouhou dobu vyhráli jen derby a jedno utkání po prodloužení.
Co tedy s tím?
Nejsme důslední. Nedohráváme zápasy a štěstí se od nás taky už odklonilo. Hokej je o gólech. A ty my musíme začít dávat.
