1920 Vyloučení agresorů 1. světové války
Olympijské hry v roce 1920 se konaly jen 18 měsíců po skončení první světové války. Rány z v té době nejkrvavějšího konfliktu v dějinách tak byly stále ještě velmi živé a účast na hrách byla odepřena státům, které válku vyprovokovaly.
V Antverpách se tak nepředstavili žádní sportovci z Německa, Rakouska, Bulharska, Maďarska a Turecka. A němečtí sportovci byli z olympiády vyloučeni ještě v Paříži 1924.
Stejný postup pak zvolil MOV také po druhé světové válce. Účast na olympijských hrách v roce 1948 v Londýně měli zakázanou sportovci Německa a Japonska.
1936 Olympijské hry v nacistické režii
Poté, co byl Adolf Hitler jmenován v lednu 1933 kancléřem, otevřela se samozvaným ochráncům „rasové čistoty národa“ cesta k uvedení jejich představ do praxe.
V takové atmosféře se v srpnu 1936 konaly v Berlíně olympijské hry, od kterých si německý nacistický režim sliboval potvrzení teorie o rasové nadřazenosti.
V nacisty načančaném Berlíně pak uštědřil tvrdou ránu árijské teorii o nadřazenosti bílé rasy černošský Američan Jesse Owens, vítěz čtyř disciplín. Znechucený Adolf Hitler místo gratulace raději spěšně opustil bouřící Olympijský stadion.
1956 Krvavá lázeň v Melbourne
Jen pár týdnů po sovětské invazi do Maďarska a brutálním potlačení povstání se konaly letní olympijské hry v Melbourne.
V zápase finálové skupiny vodního póla se pak setkali právě hráči Maďarska a SSSR. Už předzápasová atmosféra byla napjatá – maďarští emigranti v Melbourne, kteří zápas sledovali z hlediště, se při nástupu Sovětů otočili zády a následně přehlušili sovětskou hymnu potleskem.
Během utkání si hráči vyměňovali pod vodou kopance a údery pěstmi. Vše vyvrcholilo minutu před koncem zápasu, když Valentin Prokopov udeřil střelce dvou maďarských branek Ervina Zádora do oka a způsobil mu tím krvavé zranění.
Maďaři vyhráli utkání 4:0 a dočkali se alespoň sportovní satisfakce za napadení své země.
1968 Hnutí Black Power a Věra Čáslavská
Do obrazu olympijských her, které se konaly v říjnu 1968 v Mexiku, se politika promítla velmi výrazně.
Vedle tichého protestu Věry Čáslavské, která během sovětské hymny při medailovém ceremoniálu gymnastek odklonila hlavu od sovětské vlajky, to byl především protest černošských sprinterů z USA proti rasismu.
TICHÝ PROTEST. Na zlatém stupínku s Larisou Petrikovou se skloněnou hlavou. Malé gesto, které prozradilo vše.
Zlatý a bronzový medailista z běhu na 200 metrů, američtí atleti Tommie Smith a John Carlos, zdvihli na stupních vítězů při hymně ruku v černé rukavici zaťatou v pěst a dali tak najevo podporu radikálnímu černošskému hnutí Black Power a také všem diskriminovaným Afroameričanům ve Spojených státech.
Protestující přitom nezůstali jen u vztyčené pěsti, každý na jiné ruce, a skloněných hlav. Smith, který své prvenství ozdobil světovým rekordem, si okolo krku uvázal šátek jako znak hrdosti a v levé ruce držel krabici s olivovými ratolestmi, symboly míru.
Američtí sprinteři Tommie Smith (uprostřed) a John Carlos (vpravo) na olympiádě v Mexiku v roce 1968 s gestem symbolizujícím boj černých Američanů za rovnoprávnost.
Carlos měl na krku korále, které měly symbolizovat oběti otroctví a rasismu. Oba byli navíc bosi v černých ponožkách, aby poukázali na chudobu Afroameričanů. Američany podpořil i stříbrný medailista, Australan Peter Norman, který na stupínek vítězů vystoupil se symbolem organizace pro lidská práva, kterou spoluzaložil Smith.
Oba atleti byli dva dny po svém protestu vyloučeni z amerického týmu, opustili olympijskou vesnici a po návratu do vlasti je kritizovala americká média i část veřejnosti.
1972 Terorismus v Mnichově
5. září 1972 zaútočili palestinští teroristé na izraelské sportovce přímo během her, které se konaly v Mnichově. Dva zabili v olympijské vesnici a dalších devět vzali jako rukojmí.
Všichni zajatí sportovci zemřeli při nepovedené osvobozovací akci na vojenském letišti Fürstenfeldbruck v Bavorsku. O život přišel také jeden německý policista a pět teroristů.
1976 Africký bojkot
Olympijské hry v kanadském Montrealu, které začaly 17. července 1976, postihl bojkot 28 zejména afrických zemí, které nepřijely kvůli tomu, že Nový Zéland nebyl potrestán za účast ragbistů v tehdy rasistické JAR.
1980 a 1984 Bojkot her v Moskvě a v Los Angeles
Olympiádu v Moskvě v roce 1980 bojkotovala řada západních zemí v čele s USA. Důvodem byla sovětská invaze do Afghánistánu v prosinci 1979. Na moskevské hry nepřijelo 65 zemí, zástupci některých ale nastoupili pod olympijskou vlajkou.
Od olympijských her, které začaly 29. července 1984 v Los Angeles, si řada československých sportovců slibovala medailové úspěchy.
Bojkot, který východní blok ohlásil o půl roku dříve kvůli údajným obavám o bezpečnost sportovců a znečištění životního prostředí, ale udělal Heleně Fibingerové nebo Jarmile Kratochvílové čáru přes rozpočet.
Skutečným důvodem, proč sportovci socialistických zemí do Los Angeles nejeli, přitom byla odplata za bojkot moskevské olympiády.
2002 Vlajka ze Světového obchodního centra
Olympijské hry v roce 2002 se konaly v americkém Salt Lake City pouhých pět měsíců po teroristických útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku a Pentagon. Kromě zvýšené bezpečnosti se tragické události připomněly i momentem, který se stal jedním z nejemotivnějších v historii olympiád.
Na zahajovacím ceremoniálu byla jako vlajka pořádající země přinesena ta, která se nalezla v troskách zřícených mrakodrapů. Potrhaná, ale celá. Navíc ji nenesli vojáci, jak je zvykem, ale američtí sportovci společně s newyorskými policisty a hasiči.
„V zákulisí nás organizátoři varovali, že stadion z toho bude ve varu,“ vzpomínal jeden z nosičů vlajky a olympijský šampion v rychlobruslení Derek Parra. „Ale když jsme vyšli ven, bylo úplné ticho. Všichni jsme brečeli.“
#TwinTowers flag during the 2002 #Olympic Opening Ceremony in Salt Lake City. #NeverForget http://t.co/tHPaaogzOo
2018 Sblížení Severní a Jižní Koreje
Vztahy Severní a Jižní Koreje byly tématem ještě před začátkem zimní olympiády v jihokorejském Pchjongčchangu 2018 – mimo jiné také proto, že jsou kvůli nikdy nepodepsané mírové smlouvě oba státy dosud formálně ve válečném konfliktu.
Olympijské hry ale znamenaly alespoň dočasné sblížení sousedních zemí. Na zahájení dorazila Kim Jo-čung, sestra diktátora Kim Čong-una, a potřásla si rukou s tehdejším jihokorejským prezidentem Mun Če-inem. Bylo to poprvé od Korejské války, kdy příslušník vládnoucí rodiny Kimů navštívil Jižní Koreu.
Při zahájení pak nastoupili sportovci z obou států společně pod jednou vlajkou – modré siluetě poloostrova na bílém poli. Do ženského hokejového turnaje nastoupil společný tým.
North-Korean cheerleaders at the 2018 Winter Olympics in PyeongChang https://t.co/9MyAg8up1W
Velkou pozornost vzbudily severokorejské roztleskávačky, kterých dorazilo na hry podle britského serveru The Guardian přibližně desetkrát víc než samotných severokorejských sportovců. Při utkáních seděly v hledišti a zpívaly písně o sjednocení a míru.
Nic z toho ale nenastalo a vztahy zemí se brzy po olympiádě vrátily k bodu mrazu.
2022 Ruská invaze na Ukrajinu
Rusko bylo nejprve kvůli systematickému státnímu dopingu a manipulovaným laboratorním údajům několikrát vyloučeno z olympijských her. V letech 2018 až 2022 soutěžili ruští sportovci pouze pod vlajkou svého národního olympijského výboru.
Po ruské invazi na Ukrajinu, která začala v únoru 2022, přišly další restrikce ze strany MOV.
Do Paříže v roce 2024 odcestovalo jen několik ruských sportovců, kteří aktivně nepodporovali válku. Ve výsledcích byli uvedeni se zkratkou AIN, označující individuální neutrální sportovce, a jejich medaile se nezapočítávaly do hodnocení zemí. Na oblečení nesměli mít státní symboly ani barvy, při případném vítězství nezazněla ruská hymna.
I na letošních zimních hrách mohou startovat jen vybraní neutrální sportovci z Ruska, týmy jsou vyloučeny.
2026 Ukrajinská snaha o připomínku padlých
V posledních dnech na sebe strhl největší pozornost Heraskevyč, není ale ani zdaleka jediným ukrajinským sportovcem, který se snaží upozornit na stále probíhající válečný konflikt.
Akrobatická lyžařka Kateryna Kocarová si vzala do závodu helmu s nápisem „Buďte stateční jako Ukrajinci“. Jenže okamžitě dostala od MOV dopis, že taková helma je na hrách naprosto nepřijatelná. „Napsali mi, že jde o propagandu,“ prozradila.
Ukrajinský short trekař Oleh Handej si na helmu napsal úryvek básně Liny Kostenkové „Kde je hrdinství, tam není konečná porážka“. I to označil MOV za propagandu.
 |
Po Heraskevyčově vyloučení si v cíli závodu lotyšští a ukrajinští bobisté na jeho podporu klekli a ukázali na svoje helmy. A ukrajinská sáňkařka Olena Smahová ukázala po závodě nápis na dlani „Vzpomínka není porušení pravidel“.
