Nemluvil jen o průběhu turnaje, největších hvězdách a zapojení mladých talentů. Také se ohlédl za třemi roky, které na reprezentační střídačce strávil.
„Všem bych vám chtěl poděkovat za spolupráci. Sice jsem s vámi někdy nesouhlasil, ale to k hokeji patří. A jestli jsem byl někdy nevrlý, tak se omlouvám,“ řekl na závěr novinářům.
Teď má před sebou odpočinek. Ale ne moc dlouhý, už zanedlouho zahájí úvodní část letní přípravy v Kladně, kam se s takřka celým realizačním týmem od nároďáku přesouvá.
„Ale na finále šampionátu se určitě podívám. Mrzí mě, že už nepokračujeme, že jsme vypadli. Věřil jsem do poslední chvíle,“ líčil Rulík v mixzóně.
Jak čtvrtfinále s Finskem hodnotíte?
Měli jsme za sebou přesun, strašně těžký zápas s Kanadou, nebyli jsme na ledě. A celou první třetinu nám trvalo, než jsme se dostali do tempa. Finové odskočili na 2:0, uklidnili se. Od druhé třetiny jsme se zlepšili, ale nestačilo to. Nohy a správné nastavení jsme potřebovali hned od začátku. Ale stojím za mužstvem, že ho chtělo mít. Věřil jsem do poslední chvíle.
Nechyběla energie i proto, že jste se v každém utkání museli rvát o výsledek?
Spíš je třeba si uvědomit, proti komu jsme hráli. První dvě lajny Finů jsou z NHL. Neskutečná kvalita, neskutečná úroveň. Nejen v dovednostech, ve všech ohledech. Kdybychom měli tým složený stejně a nechytali se, jsme správně kritizovaní.
Takhle ne?
Každý jde přehrát, samozřejmě. Ale ne vždycky se to podaří. Možná jsme měli přehnaný respekt. Mužstvo bylo složené z hráčů, kteří byli ochotní jet. Já jim musím poděkovat. Těm, co byli na všech akcích, třeba i na olympiádě. Mladí se snažili, co mohli. Je pro mě cenné, že jsme zápas s Finskem nezabalili.
Dostal ze sebe tým letos maximum?
Před mistrovstvím jsem měl strach, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále. To říkám na rovinu.
Až tak?
Ano. Když jsem pak viděl, jak hrají Slováci ve skupině... Věděl jsem, že proti nim půjde do tuhého, že to nebude jednoduché. Navíc jsme ztratili zápas se Slovinskem. Jasná převaha, ale nedali jsme góly. Špičkově jsme se zvládli připravit na Švédy. Ani jsme to nečekali. Měli skvělou sezonu v Euro Hockey Tour, až v posledním zápase jsme je dokázali porazit. Ale teď tam dali mladé kluky, což hrálo v náš prospěch. Zastavil bych se u Norů...
Prosím.
Někde jsem četl, že jsou pro nás papírově slabší soupeř. Když jsme v takovém složení, tak v žádném případě. Kdybychom měli Pastrňáka, Nečase, Paláta, Kämpfa, v tu chvíli ano, byli by slabší. Ale teď ne. Mají výborné hráče, výborné. Jen lidé nevědí, v jakých ligách hrají, v jakých rolích, jak jsou úspěšní. Norové byli druzí ve skupině. A nebyla to náhoda.
Po Slovensku jste si tedy alespoň částečně oddechl?
Musím říct, že ano. Klíčový zápas. Slováci byli od poloviny lepší, rychlejší, měli větší energii. Dotahovali, cítili šanci, ale my to uhráli.
Vraťme se k nominaci. Vzal byste zpětně více mladých hráčů?
To si nechám pro sebe. Myslím si, že jsme to z devadesáti procent trefili, zbývajících deset tam lavíruje. Od nich jsem očekával trochu něco jiného, ale to je hokejový život.
Český kouč Radim Rulík ze střídačky napjatě sleduje nevydařené čtvrtfinále s Finskem.
Narážíte na nováčky, nebo na zkušenější hráče? Někteří v rolích tahounů úplně neobstáli.
Nechci to rozvíjet, zamotávat se do toho. Zůstane to ve mně. Ke všem klukům mám úctu. I ti, kterým se úplně nedařilo, přece nepřijeli s tím, že tady neodvedou maximum. Jen se zkrátka nepotkali s formou.
Angažmá jste odstartoval zlatem z Prahy. Nemrzí vás, jak končíte?
Vůbec. To je sportovní život. Jsem šťastný za to, že jsem mohl být tři roky u nároďáku. Chtěl bych poděkovat hráčům, realizačnímu týmu, všem, spolupráce byla skvělá. Vím, že veřejnost si výsledky přeje, to je jasné, na to má právo. Hráčů v Americe ale nemáme tolik. Když odmítnou nebo z osobních důvodů nepřijedou, je strašně těžké konkurovat. Nejsme v situaci, kdy můžeme sbírat úspěchy každý rok. Když přijdou, musíme je přijmout s maximální pokorou.
Kde vidíte další příčiny, že se úspěch z domácího šampionátu nepodařilo zopakovat?
Musím říct, že mistrovství na velkých hřištích nám úplně nesedí. O2 arena nám vyhovovala víc. Kluci na tomhle letišti nehrají, je to pro ně složitější. Chceme hrát aktivní hokej, vyžadujeme, abychom v sestavě měli dobré bruslaře, ale základna není tak široká. Pozor, za tímhle mužstvem stojím. Nejsem tu jen pro výsledky. Chci je, hráči také, ale je třeba zabudovávat mladé kluky do týmu ve chvíli, kdy to jde. A teď to šlo. Jsou velice důležití pro budoucnost českého hokeje, jsem s nimi maximálně spokojený.
Co z působení u národního mužstva vám utkví v paměti?
Nejvíc velká úcta k hráčům, kteří s námi byli celou dobu. Začínali jsme v listopadu 2023, na turnaji tehdy bylo šest hráčů z tohohle týmu. Neskutečné, nikdy neodmítli reprezentovat. Mluvím o Lukáši Sedlákovi, Romanu Červenkovi. Patří jim poděkování.
Těší vás, že jste zažil část Červenkovy reprezentační éry?
Smekám před ním. Neskutečný kluk, výborný profesionál, charakter. Každému trenérovi bych přál, aby měl v týmu takového hráče. Nejen jeho, Lukáš Sedlák je taky neuvěřitelný dříč. Oba měli velký díl na tom, že jsme čtvrtfinále udělali. Filip Hronek také. Pomohl zapracovat mladé kluky, dal jim rady, předal zkušenosti. Zklidnil je, aby nezmatkovali. Byl jsem rád, že jeli, ač věděli moc dobře, že tým nebude extra silný. Roman a Lukáš udělali český titul, mohli zůstat doma, dát si drink, koukat na to v televizi. Neudělali to a přijeli dřít.
Kapitán české reprezentace Roman Červenka ve čtvrtfinálovém utkání proti Finsku na MS v hokeji 2026
Co vám působení u národního týmu dalo?
Nedokážu to říct veřejně. Mediálně jsem pořád propadal, snažil jsem se zlepšovat, ale nebylo to asi vidět.
Jde pro vás o zcela uzavřenou kapitolu?
Se všemi trenéry jsme se rozloučili, s hráči taky. Naše učinkování skončilo. Měli jsme velmi dobrou atmosféru, nejen v realizačním týmu, ale i s kádrem. Něco takového možná člověk zažije jen jednou za život. Teď to končí... Budeme se soustředit na další práci.
Jaká je dnešní doba pro trenéra? Máte spoustu kritiků, píší o vás, experti mluví v podcastech.
Dřív to tak nebylo. Je strašlivá škoda, že dostávají prostor lidé, kteří nikdy netrénovali. Hrát hokej a trénovat dvacet lidí, to je podstatný rozdíl. Zeptejte se Tomáše Plekance, Miloslava Hořavy, ti mohou porovnávat. Pro mě je směrodatné, když mluví trenér, co má něco za sebou. Třeba pan Vůjtek nebo Pepa Jandač. Jejich názor je pro mě relevantní, i když někdy nesouhlasím. Ne ten od ostatních, co nic jako koučové nedokázali. Za něco se postavit, udělat, vyřešit problém nebo pracovat? Diametrální rozdíl. Tyhle podcasty neposlouchám, ani nečtu jejich názory, byť mají prostor a já ho respektuji.
Jistě však pár věcí zaznamenáte.
Něco se ke mně dostane, ale čtu jen nadpisy, dál ne, stačí mi to. Ale co mě mrzí? Kolik máme draftovaných hráčů v posledních letech, jedná se o odraz toho, kolik hráčů máme potenciálně pro NHL. Někteří se dostanou do zámoří později, třeba i bez draftu. Vezmou je na farmu, viz Postava, Zajíček, Blümel, Rychlovský. Ale najednou začnou ztrácet ambice, stráví tam rok, dva, tři, dostanou pár zápasů v NHL, pošlou je zpět na farmu a oni se urazí. Je těžké, aby se kluci do NHL dostali. Nemáme hráče do prvních kol. A to se musí časem projevit. Hodnotíme mistrovství, ale jestli chceme mít dobrou budoucnost, musíme pracovat, ať máme špičkově připravené kluky v 18 letech na draft.
Dvacítka je v posledních letech úspěšná, osmnáctka naposledy brala bronz. Máte naději?
Ty momenty teď máme. Jen je potřeba je dobře uchopit a do budoucna vytvořit podmínky, abychom začali vychovávat hráče. Překlene se nějaké období a národní týmy zase budou silné a vozit medaile.
Se svazem budete nadále spolupracovat, míříte do sportovního úseku.
Prezident (Alois Hadamczik) mi to nabídl, já souhlasil. Ale ne, že by šlo o moje přání. Zeptal se mě, jestli bych chtěl pokračovat, já jsem řekl, že s tím problém nemám. Když o mě bude zájem, pomůžu. Jde mi o český hokej, ne o vlastní ambice. Chtěl bych mu maximálně pomoct, aby se určité věci změnily k lepšímu.
Co poradíte vašim nástupcům?
Vůbec se neodvažuji... Neuspěli jsme ve třech čtvrtfinále, není prostor pro radu.
