Když jí bylo nějakých deset let, prožila Petra Vlhová a její rodina hororové okamžiky. Na domácím svahu v Jasné se tvrdě srazila se starším pánem, což odnesla otřesem mozku, zapadlým jazykem a napětkrát zlomenou čelistí. Sanitka ji ihned převezla do nemocnice v Martině, kde musela na operační sál.
„Bylo to dost vážné. Když vidíte své dítě na ARO zadrátované, neubráníte se slzám,“ vyprávěl pohnutě pro deník SME Petřin otec Igor. „Tehdy jsem o ni měl největší strach v životě. S manželkou jsme si řekli, že nám to za to nestojí, že (s lyžováním) končíme.“
Jenže malá Petra se nehodou nenechala odradit. „Přestože jsem měla sdrátovanou čelist, prosila jsem rodiče, aby mě pustili na závody,“ vzpomínala po letech.
Tato příhoda jen dokládá, že se Petra Vlhová nikdy nevzdává. To se jí později ještě mnohokrát vyplatilo a za svou nezdolnost byla odměněna i ve středečním olympijském slalomu. První kolo se slovenské favoritce nepovedlo a se ztrátou 72 setin sekundy na vedoucí Němku Lenu Dürrovou byla až osmá. V tom druhém musela vše vsadit na jednu kartu a dravou jízdou si vytvořila náskok, který nakonec nesmazala ani jedna z následně finišujících soupeřek.
„Věřila jsem si, ale samozřejmě, když jsem byla po prvním kole osmá, šlo mi sebevědomí dolů. Mám však v týmu úžasné lidi, kteří mi dodávali sebedůvěru a sílu. Do druhého kola jsem šla s tím, že do toho dám všechno, a nakonec se to vyplatilo,“ říkala ve chvíli, kdy se už mohla radovat z premiérového olympijského zlata.
Zároveň dlouhé minuty byla jako na trní, když v cílovém prostoru čekala, zda vůbec dosáhne aspoň na medaili. „Ta doba byla hrozná. Člověk neví, jestli mu to vyjde na medaili. Když jsem byla minimálně třetí, už to bylo s klidem, ale stále jsem věřila, že získám tu zlatou.“
Musím už začít pořádně trénovat
Rodačka z Liptovského Mikuláše začala dělat první lyžařské obloučky už ve třech letech pod dohledem staršího bratra Borise, svah měla na sídlišti Podbreziny hned za domem a po škole se na něm potkávala i s českou reprezentantkou Martinou Dubovskou. „Vyrůstaly jsme na stejném sídlišti, takže se s ní znám odmalička. Tím, že je o tři roky mladší, jsme se vždycky o jednu kategorii míjely,“ vyprávěla loni Dubovská pro Lidovky.cz. „Známe se, respektujeme se, ale na závodech spolu prohodíme jen pár slov, na víc není čas, každý se soustředí v rámci svých týmů na sebe.“
Přesto to dlouho vůbec nevypadalo, že by z Vlhové vyrůstala hvězda. Přes víkend se celá rodina vydala do střediska Jasná v srdci Nízkých Tater, kde manželé Vlhovi provozovali bufet. „Zatímco rodiče pracovali, já a bratr jsme byli na kopci,“ popisovala Petra Vlhová své dětství. „Byli samostatná jednotka – zalyžovali si, dali si hot dog a pak zase pokračovali,“ dodal otec. „Lyžování brali jako zábavu a hru, nikdo ho neřešil vážně. Až později se to začalo pomalu rozjíždět.“
Šílenství kolem slovenské superstar. ‚Je o mě obrovský zájem. Jsem hrdá Slovenka,‘ říká Vlhová |
V patnácti letech se Vlhová poprvé představila v Evropském poháru, o tři roky později v Jasné dobyla titul slalomářské mistryně světa v juniorské kategorii. „Když byla mezi juniory druhým rokem, řekli jsme si, že to asi má význam. Tehdy za mnou přišla a povídá: Tati, musím už začít pořádně trénovat,“ připomínal Igor Vlha.
Od té doby se z jeho dcery, která má v oblibě také motocyklové závody, stala lyžařská hvězda první velikosti, nejúspěšnější sportovkyně na Slovensku posledních let. Z mistrovství světa má šest medailí včetně zlata z obřího slalomu v Aare 2019, loni získala velký křišťálový glóbus za celkové vítězství ve Světovém poháru v součtu všech disciplín a ve středu přidala i úspěch nejcennější. „I ty nejbláznivější sny se mohou splnit, když si za nimi jdete,“ prohlásila po zlatém šampionátu před třemi lety.
Trenér mi ubližoval
V cestě na vrchol však vždycky rozhodně nebylo vše růžové. Nejen řada předních závodníků byla dlouhodobě nespokojena s činností Slovenské lyžařské asociace, až Vlhová a spol. v prosinci 2020 přešli ke Svazu slovenského lyžování a SLA přišla o statut národního svazu.
Následující podzim Vlhová zveřejnila ještě závažnější skutečnost. Ve své autobiografii „Petra: Moje cesta k velkému glóbusu“ odhalila, jak pod vedením italského trenéra Livia Magoniho trpěla. Ten ji přitom k celkovému triumfu ve Světovém poháru dovedl.
„První tři roky byly úžasné. Ukázal mi nový svět a jak fungují nejlepší,“ ohlížela se za spoluprací s Magonim. „Postupně se to však začalo kazit a poslední sezona s ním byla masakr. Bral mě jako stroj, ne jako ženu, která má i city, která má své dny a která někdy nemůže. Nikdy nebyl spokojený. Ubližoval mně i lidem v týmu. Bylo to až chorobné,“ popisovala vzájemný vztah s tím, že Magoni ji také shazoval v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera.
Proto jeho působení ve svém týmu po pěti úspěšných letech ukončila. „Kdybych s ním pokračovala dál, vydržím ještě maximálně dva roky a končím. Buď vyhořím, zničí mi tělo, nebo mi znechutí lyžování,“ dodala Vlhová, která následně angažovala Švýcara Maura Piniho.
Spolupráci s ním si šestadvacetiletá lyžařka pochvaluje. A nejen proto, že právě Pini ve středu stavěl trať pro druhé kolo, které jeho svěřenkyni tak náramně vyšlo. „Mauro mi dal něco úžasného, protože mi dal úsměv a vrátil mi vášeň pro lyžování. Nyní, i když jsem unavená, jsem šťastná, že jsem zase na sněhu, a hodně se v týmu zasmějeme. Dal mi to, že každý den a každou minutu si musíte užít a bavit se. To mi v posledních letech chybělo,“ vyznala se po vítězství.
A může přidat další. Rychlostní disciplíny sice vynechá, v kombinaci příští čtvrtek však chce znovu útočit na mety nejvyšší.
