Jak velký prostor věnují velké asijské noviny severokorejským fotbalistům?
Největší pozornost události samozřejmě věnují jihokorejská média. Například list Čosun Ilbo zveřejnil i fotografie severokorejských hráčů, jak odcházejí z restaurace v Pekingu, kde se zastavili na cestě z JAR. Tehdy možná už tušili, že je doma nečeká nic dobrého. Šestihodinové ideologické grilování, kterému byli v Lidovém paláci kultury vystaveni, ale bylo určeno spíše veřejnosti. Pchjongjang totiž poprvé povolil vysílání přímého přenosu, a to z utkání s Portugalskem. Obyvatelé KLDR, tedy ti, co mají televizi, byli svědky naprostého debaklu.
Ale KLDR měla nejtěžší skupinu šampionátu. Dopředu bylo téměř jisté, že neuspěje...
V Severní Koreji se na sílu soupeře nehledí. Země se navíc nachází ve velmi těžké hospodářské situaci, čelí i silnému mezinárodnímu tlaku kvůli potopení jihokorejské korvety Čchonan a probíhá boj o moc. Úspěch by tedy mohl odvést pozornost lidí zcela jinam. A kromě toho, Kim Čong-il je vnímán jako vůdce, který dokáže zázraky, a to i ve sportu. Mimochodem, v jeho Muzeu darů se nachází také míč, který podepsal slavný Pelé.
Jaký by byl osud fotbalistů, kdyby naopak v JAR uspěli?
Pokud severokorejští sportovci ve světě uspějí, stávají se národními hrdiny. Podobně, jako je tomu všude ve světě, ovšem s tím rozdílem, že v Severní Koreji je vše vnímáno ideologicky. A podobné je to i v případě neúspěchu. Hodně se též mluvilo v souvislosti s fotbalisty hrajícími v JAR, že by mohli emigrovat. V tomto případě se ale vládnoucí režim jistí tím, že by potrestáni byli jejich rodinní příslušníci.
Trenér Kim Čong-hun byl prý poslán pracovat na stavbu. Nehrozil mu i horší trest?
Otázkou je, jak skutečně dopadl. Vzhledem k tomu, že všichni hráči byli donuceni ho veřejně zkritizovat, očekával bych i přísnější trest. Navíc byl, stejně jako mnozí fotbalisté, ne-li všichni, voják. A neuposlechnutí rozkazu, v tomto případě postoupit ze skupiny, se v komunistické armádě trestá jediným způsobem.
