„Mám za sebou nejtěžší cestu v životě, měl jsem sebevražedné myšlenky a deprese,“ svěřil se v tomto týdnu Weir s odkazem na spor, který po olympiádě v Riu před dvěma lety vedl s britskou reprezentační trenérkou Jenni Banksovou, a následné psychické problémy.
Aféru tehdy sledovala celá Británie.
Náš hendikep není vidět, tak nikoho nezajímáme, říká šéf transplantovaných sportovců |
Banksová v Riu Weira po neúspěšném štafetovém závodě na 4 x 400 metrů, v němž se Britové nedokázali kvalifikovat do finále, obvinila, že svou jízdu naschvál vypustil. Měla mu také před ostatními jezdci říci, že je ostudou pro svou zemi. V reakci na to nejúspěšnější britský paralympionik Weir ukončil kariéru a prohlásil, že reprezentační dres už nikdy neoblékne.
„Proč bych to vypouštěl, abych ji naštval? Já ale závodil za sebe a za svou zemi. Tohle říct někomu, kdo pro Británii získal 28 velkých medailí...“ stěžoval si tehdy atlet médiím. K tomu se přidaly osobní problémy, kdy se Weir rozešel s manželkou a matkou svých tří dětí.
Ze začátku nepomohla ani odborná pomoc, kterou vyhledal.
„Našel jsem terapeutku, která mě neznala a nevěděla o mém životě. Během první seance jsem skončil na zemi a svíjel se v slzách,“ přiznává nyní devětatřicetiletý Brit.
David Weir sets eyes on Tokyo 2020 after retirement U-turn https://t.co/c3Mm7iKO9D https://t.co/YrjuV4van4
„Dostali jsme se k mému dětství a mé obrovské frustraci, kterou mám ze svého postižení. Vzpomínal jsem, jak jsem dřív probrečel celé noci a ptal se: proč já? Mám všechno, co potřebuji k chůzi nebo běhu, ale chodit nemůžu. Proč? Roky jsem z tohohle šílel,“ svěřil se Weir, jenž se narodil s míšní lézí, která mu znemožňuje pohybovat dolními končetinami, i když cit v nich má.
Weir proto závodí v klasifikační kategorii T53 a T54, kde jsou sportovci na vozíčku, kteří mají ochrnuté nohy, úplně nebo částečně nefunkční trup, ale plně pohyblivé ruce.
‚Jsi ostuda,‘ slyšela paralympijská legenda. Kvůli údajné sabotáži končí kariéru |
A že jeho ruce něco umí!
Weir získal celosvětový věhlas na paralympijských hrách v Pekingu, kde získal dvě zlata, doma v Londýně o čtyři roky později exceloval čtyřmi zlatými kovy. Do toho vyhrál osmkrát londýnský maraton. Až olympiáda v Riu mu nevyšla a po „týdnu, kdy jsem se necítil vůbec dobře,“ přijel s prázdnou.
„Lidé vědí, že poslední Hry nešly podle mých představ, ale teď jsem našel novou vášeň a touhu po závodění,“ vykládal Weir v neděli po prestižním Great North Runu v Manchesteru, který vyhrál. „Jsem rychlejší než kdy před tím a jsem vzrušený z toho, co pro mě budoucnost na silnici přichystala,“ řekl Weir a jeho slova potvrzuje i čas: poloviční maraton v Manchesteru zajel za 41:19, tedy nejrychleji ve své kariéře.
  |
Osobní problémy i spory s reprezentací se zdají být pro Davida Weira minulostí. Teď se upíná k jedinému cíli - maratonskému závodu v Tokiu 2022.
„Atletika a reprezentace Británie byla a vždy bude mou životní vášní a jsem opravdu vzrušený, když oznamuji, že se pokusím dostat do týmu pro Tokio,“ řekl v neděli Weir.
A paralympijský sport může začít slavit návrat jednoho ze svých nejlepších synů.
