Cyklisté uctí památku zesnulého Lambrechta. Největší možná tragédie, píše jeho tým![]() |
Každý sport má svá úskalí a nebezpečí, která je potřeba mít na paměti. Cyklistika rozhodně nepatří mezi ty nejbezpečnější. Závodníky, kteří při sjezdech dosahují rychlosti okolo 95 kilometrů za hodinu, chrání jen helma. Nic jiného.
Nejčastějším strašákem jsou pochopitelně pády. Většinou končí odřeninami, v horším případě zlomeninami. Některé nehody ale mají bohužel i fatální následky.
Cyklistický svět naposledy zdrtila zpráva o úmrtí belgického jezdce Bjorga Lambrechta. Jezdec stáje Lotto-Soudal 50 kilometrů před cílem třetí etapy včera skončeného závodu Kolem Polska upadl, narazil do betonové propusti a utrpěl vážná poranění v dutině břišní. Zemřel v nemocnici během operace.
Přehledné rovinky bývají horší než sjezdy
Pádu přitom nepředcházelo nic, co by závodníky varovalo. Relativně přehledná rovinka, která však byla pro Lambrechta osudnou. „Taková místa bývají nejnebezpečnější. Člověk si říká, že se tam nemůže nic stát, vyjde kvůli tomu z koncentrace...,“ zamyslel se v rozhovoru pro LN nad možnými důvody pádu bývalý český cyklista Ján Svorada.
Letos to pro milovníky kol není první nešťastná zpráva. V dubnu zemřel Holanďan Robbert de Greef, kterého během závodu Omloop van de Braakman postihla zástava srdce a po čtyřiadvacetidenním boji v nemocnici zemřel. Srdeční příhoda postihla o rok dříve i Belgičana Michaela Goolaertse během klasiky Paříž–Roubaix. I ten svůj boj prohrál, zemřel druhý den.
Příčin nehod je však podstatně víc. V loňském roce například cyklističtí fanoušci s hrůzou v očích sledovali, jak se Philippe Gilbert na Tour de France ze sjezdu nevyhnul kamenné zídce. Přepadl přes ní do zhruba třímetrové propasti. Z hrozivé nehody si nakonec odnesl zlomenou čéšku.
Zemřít mohl i Martin, zachránila ho helma
O rok dřív po ošklivém pádu skončil na Tour i Richie Porte, který si způsobil zlomenou klíční kost a jamku kyčelního kloubu.
V témže úseku se k zemi poroučel také Dan Martin, který narazil hlavou do skály. Do cíle dojel, když pak zveřejnil fotografii své zdeformované helmy, uvědomil si, že nechybělo mnoho a mohlo vše dopadnout podstatně hůř.
Za pády nemůže jen nepozornost a chyby cyklistů. Svou daň si vybírá i mokrá vozovka, předměty na cestě, ale i kolize s vozidly či diváky. Právě střet s automobilem byl osudným pro Angličana Mikea Halla, který v březnu roku 2017 zemřel v průběhu závodu Indian Pacifik Wheel Race.
Cyklistika se řadí mezi nebezpečné sporty. Podle Svorady o něm ale takto závodníci přemýšlet nesmějí.
„Většina závodníků dospělých kategorií má za sebou řadu let zkušeností s jízdou na kole i v pelotonu. To by mělo být dostatečnou průpravou k tomu, aby podobné situace zvládali a byli dostatečně koncentrovaní. Musí být schopni rychle zareagovat, zabrzdit a danou věc třeba objet,“ řekl.
Peloton umí pomoci, ale i ohrozit
Ač se to na první pohled nezdá, nepatří cyklistika mezi čistě individuální sporty. Čím dál tím víc hraje roli týmová taktika, pomáhat si v pelotonu musí i jezdci napříč stájemi. Může to být prospěšné, stejně jako nebezpečné.
Tragédie na cyklistice. Při závodu Kolem Polska nepřežil těžký pád dvaadvacetiletý Lambrecht![]() |
„V pelotonu s vámi jede dalších sto až sto padesát lidí. Můžete být sebevíc soustředěný, ale občas se pádu nevyhnete,“ nastínil Svorada. I ten má s kolizemi své zkušenosti. V roce 2004 bojoval na Giru, když jeho tehdejší týmový kolega Lucian Pagliarini najel při sjezdu v 17. etapě na kámen. K zemi sebou vzal další cyklisty, včetně Svorady. Český cyklista musel ze závodu odstoupit.
Smrtelné nehody jsou šokem pro celý peloton. Podle české spurterské legendy je však potřeba, aby se cyklisté soustředili hlavně na cestu, jen díky tomu se pádu sami vyhnou. „Není to nic příjemného. Každý pak přemýšlí nad tím, co se všechno může stát. Pokud chce ale dál závodit, musí na tyhle chvíle co nejrychleji zapomenout, chovat se přirozeně a věřit svým instinktům,“ uzavřel.