Historické zápisy už totiž nevylepší.
Závěrečné boje o medaile zakončuje stejným duelem jako ve Vancouveru nebo posledně v Pekingu, soubojem o bronz. Ten proti Finsku začne v sobotních 20.40, na ledě milánské arény Santa Giulia. Zatímco o den později (14.10) se zde uskuteční očekávaná finálová bitva gigantů.
„Ale na tu už se budeme dívat jen v telce,“ poznamenal smutně Juraj Slafkovský.
Slováci o narušení střetu Kanady s USA moc stáli. Hecovali se, věřili si, že můžou předvést senzaci.
„Půjdeme semifinále vyhrát, nechceme se spokojit jen s ním,“ avizoval například Dalibor Dvorský.
Na ledě to nebylo příliš vidět, Spojené státy přehrávaly poměrně rychle zlomeného soupeře, který povolil. Rozhodně nehrál na stejné úrovni jako v předešlém průběhu turnaje.
Daleko blíž k narušení zámořské hegemonie měli Češi ve čtvrtfinále (3:4P) a Finové v semifinále (2:3) proti Kanadě. Pro další evropskou zemi už premiérová účast v boji o zlato visela příliš vysoko.
„Stačil první gól a už to jelo, jim prostě není možné dát ani malou šanci,“ narážel Slafkovský na situaci, u které mužstvo špatně střídalo. „Pak přišly zbytečné fauly ve druhé třetině, teď se to nakupí, ještě když je střídačka daleko. V podstatě jsme si to sami prohráli, i když oni mají kvalitu.“
Slováci to dobře věděli, ale možná si soupeřovu výjimečnost brali až příliš k tělu.
„Prohráli jsme si to v hlavách,“ krčil rameny obránce Šimon Nemec. „I po prvním gólu a také po první třetině za stavu 0:2 jsme pořád měli šanci a cítili nějakou naději, ale nechali jsme se vyprovokovat a měli strašně moc oslabení. Bohužel, dělali jsme hlouposti. Tak se s nima hrát nedá.“
Bitka na závěr semifinále Spojených států se Slovenskem.
Opět se osvědčili známí provokatéři z rodu Tkachuků, oba bratři nakonec duel stejně jako obránce Erik Černák nedohráli. Ale předtím úspěšně nasadili proti soupeři jeho vlastní zbraň. Agresivitu. A to Slováci neustáli.
Špatnou disciplínu pak na druhé straně ještě doplnili nepovedenými přesilovkami. Však už v první třetině dostali hned dvě pobídky.
„Pořádně jsme ale nevystřelili na bránu, neměli jsme momentum,“ zalitoval Országh. „Nemusíte dát gól, ale musíte mít tlak. Když se to nedaří, ubíjí vás to. A my byli dole, dělali zlá rozhodnutí. Tolik chyb jsme nevytvořili za tři zápasy, ale je potřeba uznat i kvalitu soupeře, který nás k nim nutil.“
Slováci bojují o postup do finále. (20. února 2026)
Důvody, kde se vzal podle něj přehnaný respekt k Američanům, kteří si v prostřední dvacetiminutovce vypracovali náskok 5:0 a už ve 33. minutě vyhnali z branky gólmana Samuela Hlavaje, ale hledal těžce.
„Možná večerní zápas, který jsme tu ještě nehráli? Možná to, že jsme si uvědomovali, že proti nám stojí zatím nejtěžší protivník? Těžko říct, ale musíme to hodit za hlavu a hned nás tu čeká game seven. To byl i hlavní důvod, proč jsme stáhli Hlavaje. Aby si oddechl,“ vylíčil.
Odrazit se lze i od třetí třetiny, v níž se jeho svěřenci mohou chlácholit tím, že ji proti velkému favoritovi vyhráli.
To už ale i na turnaji jinak skvostně bránící Američané otevřeli hru. Svým postupem dál si byli s předstihem jistí.
Američtí hokejisté se radují ze vstřelené branky v zápase proti Slovensku. (20. února 2026)
„Šetřili se, už nechodili do velkých soubojů. Však hrají o hodně. My chtěli dělat dobré věci, abychom byli připravení na poslední zápas. Je potřeba se vrátit ke hře, kterou jsme předváděli až doteď. A ne k tomu, co jsme ukázali nyní,“ komentoval Slafkovský, který spolu s Pavolem Regendou alespoň korigoval dosti nelichotivý rozdíl ve skóre.
„I my víme, jaký je systém turnaje, takže jsme taky šetřili některé hráče, třetí část už se víceméně dohrávala,“ dodával Nemec.
Reprezentanti malé středoevropské země zvolili konzervativní cestu. Žádné zásahy do sestavy, jen se v závěru pozitivně naladit.
Slovenští hokejisté bojují o postup do finále. (20. února 2026)
S Finy turnaj začali, teď ho s nimi také zakončí. Posílení úvodní výhrou 4:1. Recept ke třetímu místu tak není příliš složitý.
„To, co jsme dělali minulý zápas,“ odvětil stroze Nemec, na kterého už podrobněji navázal hlavní kouč: „Víme, co na ně platilo. Hrát spolu, aktivně, nedat jim prostor, a hlavně jednoduše dostávat puky z pásma. To, co nás v průběhu turnaje zdobilo. Teď jsme si někdy zbytečně komplikovali život a ztráceli kotouče na modré čáře.“
Na oddech mají hokejisté po tiskové konferenci, která od semifinále olympijský turnaj provází, necelých dvacet hodin. Jejich protivník bude mít výhodu zhruba pěti hodin navíc.
„Ale hrajeme o bronz a to tu je jen jednou za čtyři roky,“ burcuje Slafkovský. „Byť teď ho můžeme vyhrát dvakrát po sobě. Je to velký zápas, takže se musíme přichystat, probudit se s úsměvem a dobrou náladou. A od začátku do toho jít.“
