Argentina na fotbal rezignovala. Úplně.
Stala se prvním finalistou v historii, který v základní hrací době nevyprodukoval jediný střelecký pokus. Ani na bránu, ani mimo.
Lionel Messi, nejnebezpečnější hráč kolem pokutového území soupeře všech dob, neměl za 119 minut včetně prodloužení téměř míč.
Když ho konečně dostal, centrem málem připravoval vyrovnání. Byl z toho roh, po kterém Simeone jedinou argentinskou střelu poslal nad.
„Argentinský tým se navzdory talentu zakopal a zoufale se snažil dovést finále do penalt, aniž by nabídl jedinou ucelenou fotbalovou myšlenku nebo jedinou střelu na bránu. Osud však byl spravedlivý. Ferran Torres si zaslouží doživotní cenu,“ píše Marca.
„Argentina vyrukovala s náporem triků a špinavých taktik. Znovu se pokusila hřiště proměnit v bojiště. Zápas vyzýval k tomu, aby Španělsko opustilo vše, co ho dovedlo do finále. Bylo by snadné podlehnout, oplácet, hrát jinou hru. Naštěstí ale Španělsko pozvání nepřijalo, udělalo pravý opak a stále věřilo ve fotbal.“
Španělský fotbal. S ním národní mužstvo vyhrálo Euro v letech 2008 a 2012 a pak v roce 2024. A světový titul v roce 2010 a letos.
„Je to triumf De la Fuenteho, reprezentujícího všechny ty fotbalové trenéry, kteří každé odpoledne na hřišti s umělým trávníkem říkají dětem, že útok začíná odzadu. Že míč není třeba odkopnout, ale kontrolovat ho, že je lepší se v těžkých situacích podívat a najít spoluhráče, než ho bezhlavě poslat do autu. Tento neviditelný řetězec začíná na ulici a končí triumfem na mistrovstvích světa. Španělsko nejenže vyhrálo finále, udrželo si styl a zachránilo fotbal.“
Španělská média si rovněž všímají hřiště, které bylo nekvalitní.
„Uprostřed všech těch koncertů a hollywoodských herců FIFA zapomněla, že by se na něm měl hrát fotbal. Hrací plocha byla v žalostném stavu, nehodném finále mistrovství světa. Pomalá, nerovná. Evidentně favorizovala tým, který se více zajímal o ničení než o tvoření. Španělsko se s tím muselo vypořádat. Opakovaně žádalo, aby pořadatelé hřiště pokropili. Ale uprostřed všeho toho zpěvu a inscenace to samozřejmě možné nebylo.“





















