Cyklisté uctí památku zesnulého Lambrechta. Největší možná tragédie, píše jeho tým |
Před pár dny zemřel cyklista Bjorg Lambrecht, příčina jeho pádu není stále známa. Co se podle vás mohlo přihodit?
„Cokoliv. V závodě je potřeba na různé situace reagovat rychle. V pelotonu nebývá moc prostoru, nevidíte dostatečně dopředu. Něco může být na cestě, své udělá i boční vítr, různé směry... Člověk může být sebevíc koncentrovaný, ale někdy nemá šanci zareagovat. Najednou se ocitne v hromadném pádu, aniž by za situaci mohl.“
Které úseky tedy bývají nejnebezpečnější? Sjezdy?
„Zrovna ty právě ani ne. Pády mohou být i v přehledných místech. Člověk má pocit, že se nic nemůže stát, vyjde z koncentrace, zapovídá se se spoluhráčem... Přijít to může zcela nepředvídaně.“
Snad v každém závodě k nějakému pádu dojde. Dá setedy cyklistika považovat za nebezpečný sport?
„Cyklistika k těm nebezpečnějším sportům patří. Když to porovnáte třeba s tenisem či plaváním kde nebezpečí kolize moc nehrozí. V cyklistice je potřeba zvládat kolo, udržet rovnováhu a dostatečně rychle reagovat na nebezpečné situace. Navíc tam nejste sám, kolem je dalších až sto padesát lidí a všichni tu nastalou situaci musí zvládnout stejně.“
  |
Jde vůbec současně hlídat možné nebezpečí a zároveň závodit o čas?
„Většina závodníků z dospělých kategorií má za sebou řadu let jízdy na kole i v pelotonu. Mělo by to být dostatečnou průpravou k tomu, aby zvládali podobné situace a byli dostatečně koncentrovaní. Musí být schopni rychle zareagovat, zabrzdit nebo danou situaci objet. Podle mě ani nejde vymyslet něco, čím by se úplně eliminovalo nebezpečí pádu.“
Několik cyklistů během závodu podlehlo srdeční zástavě. Může za to extrémní zátěž?
„Závodníci jsou dostatečně kontrolováni, musí absolvovat zátěžové testy. Pokud bychom se podívali na statistiku v cyklistice a jiných sportech, nebude podle mého nijak vybočovat. Stát se to může kdykoliv. Je jedno, jestli jste na kole, v přírodě nebo doma.“
Drsný odpočinek po Tour. Porte na kole vystoupal do výšky Everestu |
Jak podobné situace zahýbou psychikou pelotonu? Dávají si poté třeba větší pozor?
„Rozhodně to není nic příjemného. Člověk se zamyslí nad tím, co se všechno může nebo nemůže stát. Na někoho to pak působí dále, jiný je schopen se s tím vypořádat rychleji. Nicméně, pokud chce člověk dál závodit, musí na tyhle chvíle co nejrychleji zapomenout, chovat se přirozeně a věřit svým instinktům.“
Jak to mají cyklisté s pojištěním. Zařizují si to sami nebo se o tohle starají stáje?
„Hodně záleží na úrovni, na kterých stáje závodí. Pokud vezmeme World Tour, tam je vše zařízeno přes týmové pojistky. Jsou ale závodníci, kteří vydělávají víc peněz a jsou svým způsobem hvězdy, tak ti si většinou zařizují pojistky, které přesahují týmové plnění.“
