Co se na střelnici stalo? Sehrála roli únava? Nebo nervozita, že bojuje o top 10?
„Myslím, že nic z toho,“ usoudila Voborníková. „Bohužel se hodně točil vítr a já tam přijela v době, kdy zrovna začal zesilovat. Na první ránu byl ještě docela přívětivý, ale potom přišel poryv a já s tím nemohla nic dělat. Mohla jsem čekat, až přejde, jenže nikdy nevíte, jestli bude trvat 15 sekund, nebo minutu a půl. Dvě chyby pak samozřejmě byly hrozná ztráta.“
Rázem odjížděla šestnáctá a v závěrečném souboji skupinky biatlonistek si ještě pohoršila na 18. místo.
„Na trati jsem dnes holkám moc nestačila. To je potom takové nepříjemné, když víte, že musíte spoléhat na střelbu,“ tvrdila.
Ani z lyží neměla právě ideální pocit.
„Sama jsem se necítila ideálně, nechci tedy nic svádět na lyže, rozhodně špatné nebyly. Ale rozhodně nebyly nejlepší,“ řekla.
Po vydařeném vystoupení ve smíšené štafetě dojela ve všech třech dosavadních individuálních startech ve druhé desítce: 15. ve vytrvalostním závodě, 19. ve sprintu, 18. ve stíhačce.
Což je důkazem výkonnostní konzistence.
Tereza Voborníková během stíhacího závodu na ZOH 2026.
„Celkově pro mě není 18. místo ničím, z čeho bych měla být zklamaná,“ pronesla. „Dnes to mohlo být trochu lepší, závod se pro mě vyvíjel úplně jinak až do poslední střelby, ale na druhou stranu musím přiznat, že předtím jsem měla na střelnici docela štěstí, i když jsem na první položce cvakala na začátku i během té položky, což se mi dlouho nestalo.“
Vyrovnané solidní výsledky přinesly Voborníkové také jasný postup do závěrečného hromadného závodu, v němž se představí jako jediná Češka. Do vyvolené třicítky se dostala coby dvacátá v pořadí.
Sil má po čtyřech závodech během osmi dnů stále dostatek.
„Určitě se mi líp závodí se sluníčkem, než když je zataženo a chumelí,“ ocenila modrou oblohu nad Anterselvou. „Závodit dva dny po sobě sice není nic lehkého, ale teď máme zase dva dny volna. Budeme se snažit co nejvíc odpočinout před štafetou.“
Do ní vjede ve středu při absenci Markéty Davidové čtveřice Voborníková, Charvátová, Jislová, Vinklárková. Pořadí úseků trenéři teprve určí.
„Na štafetu se těším,“ ujistila Voborníková. „Snad nervózní nebudu, vždyť už jsem si tu odzkoušela všechno. A složitější než dnes to na střelnici nebude.“
Před zahajovací smíšenou štafetou o post finišmanky nestála a nastoupila posléze na třetím úseku, tentokrát připouští: „Asi jsem velký adept na poslední úsek. Nikdo mi nic neřekl, ale kdyby mě pro něj určili, tak ho s hrdostí vezmu.“
