Trpišovský předčil trenéra, kterému se podobá. I Vejvoda dbal na detaily a fyzičku

Poslední akce. Poslední sekundy. Stačilo v klidu ubránit roh a slávisté si mohli zatleskat, že nehezký zápas na Slovácku ustáli. Jenže co se nestalo?

Domácí gólman Heča přeběhl přes celé hřiště, aby za stavu 0:1 v závěru do vápna vnesl zmatek. V souboji se odpíchl od země a kamsi došlápl. Přímo na Chorého? Těsně vedle? Nebo ho kopačkou lehce štrejchl? To přesně vidět nebylo, ale je to vlastně fuk, protože reakci nemůže nic omluvit.

Opakované záběry odhalily, jak slávistický habán vztekle praštil Heču přesně do míst, kde to chlapy bolívá nejvíc. Jau! Jasná červená karta, penalta a pitomost, která klidně může Chorého připravit o velkou část podzimu a Slavii mohla stát dva body.

Jenže nestála, protože gólman Staněk se vytáhl. Slovácký mazák Daníček předtím v lize dvacetkrát proměnil, až v neděli ne. Slávisté na brankáře, kterému říkají Tygr, okamžitě naskákali, domácí popadali na zem a obě lavičky se drsně zhádaly.

Škoda, že ve skandálním závěru lehce zaniklo, že slávistický trenér dosáhl na historickou metu.

Ligové vítězství číslo 227.

Nikdo nemá víc. Dávno Trpišovský překonal pány Malatinského, Vrbu, Rubáše nebo Radu, v neděli trumfl i Jaroslava Vejvodu, legendárního kouče Dukly ze 60. a 70. let.

„V emocích jsem na to úplně zapomněl,“ přiznal, načež se rozpovídal víc: „Znamená to pro mě hodně, pro trenéra nemůže být víc. Když jsme sem jeli, vzpomínal jsem, jak jsem obdivně koukal na pány Pospíchala nebo Ježka, a teď jsem před nimi. Víte, že mě víc zajímají týmové úspěchy, ale tohohle rekordu si cením moc a jsem na něj hrdý. Byla to velká motivace.“

Už před sezonou zaujalo, když Trpišovský sám od sebe o milníku začal mluvit. Zvlášť když trenéři většinou osobní mety neprožívají, nebo se o tom aspoň snaží přesvědčit.

Slávistický kouč je jiný. Zdroje motivace si hledá rád a všude a nestydí se o nich mluvit. Vejvodův rekord měl dlouho v hlavě a často se svěřoval, jak rád by si ho vzal.

Určitě nebude náhoda, že ti dva jsou si v mnohém podobní.

Neradi měnili prostředí, proto Vejvoda vedl Duklu celkem čtrnáct sezon a Trpišovský už kroutí v Edenu devátou. Když Vejvodu do Prahy lákali poprvé, rázně odmítl, protože mu ještě běžela smlouva v Ostravě: „A smlouvy se dodržují. Jestli mě chcete, počkejte rok, až vyprší.“ Ani Trpišovskému se nejdřív nechtělo z Liberce, kde byl spokojený a vděčný za šanci, kterou dostal. Asistenti ho museli dlouho přemlouvat, aby po nové šanci chňapl.

TRENÉRSKÁ LEGENDA. Jaroslav Vejvoda dovedl fotbalovou Duklu k sedmi mistrovským titulům.

Další podobnost? Důslednost a smysl pro detail. Vejvoda si jako jeden z prvních vedl a archivoval úhledné trenérské deníky, jeden na každou sezonu. Zapsal si, kolik kdo měří, váží, jakou má velikost bot, vojenskou hodnost, kde bydlí a kolik má dětí. Následovaly vlastnoručně psané zprávy z tréninků a zápasů, kromě obsáhlého referátu plné heslovitých (a většinou kritických) poznámek o hráčích: „Nemá ani jednu hlavičku. Je nedůsledný. Stále lítá jinde, než má být!“

Trpišovského přístup dobře znáte. Celé dny dumá, jak soupeře přechytračit, ani na lehátku při dovolené neumí vypnout. Vymýšlí modelové situace, dopodrobna pitvá i protivníky, které by Slavia zdánlivě měla snadno sfouknout. S hráči často a rád mluví, vysvětluje, příprava u videa se mockrát protáhne z obvyklé půlhodiny třeba na trojnásobek.

S Vejvodou má společný i rovný přístup. Oba vždy měřili všem hráčům stejně, nebo se o to aspoň snažili. „Táta mi odmala opakoval: Hlavně buď spravedlivej,“ vyprávěl Trpišovský. Vejvoda? Ten klidně napařil pokutu i vzornému obránci Dvořákovi, když jedinkrát v životě dorazil pozdě na trénink, protože cestou musel měnit kolo u auta.

Ještě jedno pojítko: důraz na fyzičku. Oba pánové by se jistě shodli na Trpišovského mottu: „Jedenáct bojovníků vždycky porazí jedenáct fotbalistů.“ A když posloucháte, jak hráčům opakuje, že jsou povinní bavit lidi, zní to jako Vejvodova ozvěna. Také on totiž říkával: „Fotbal hrajete pro fanoušky, pro jejich radost, aby bylo na světě veseleji.“

I proto se Trpišovskému zápas nelíbil: „Neměl žádnou úroveň, v první půli se skoro nehrálo, to nemá cenu hodnotit.“

Zato v závěru se toho stalo až moc. A kouče čeká další výzva: Jak Chorého potrestá a jak ho nahradí?