Vychází speciál LN 101 pohnutých osudů |
V roce 1963 byl vyhlášen nejlepším československým sportovcem a v roce 1984 mu jeho medaile vynesly titul tuzemského Veslaře století. "Jsem stoletej," smál se tehdy.
V hodnosti podplukovníka a s tituly zasloužilý mistr sportu a zasloužilý trenér však byl v roce 1991 propuštěn do zálohy, ještě o dva roky dřív byl z pozice šéftrenéra Dukly převelen na trenéra mládeže. To už měl za sebou jeho stále smutnější příběh první kapitoly.
Postupná cesta dolů
"Už dřív mě udivovalo, že začal pít. Říkal mi, že je na rozhraní, ale taky že ho nebaví trénovat, když nevychoval ani mistra světa, ani olympijského vítěze. K pití utíkal občas, ale zkracovalo se to. A potom už pil na plný céres," vybavuje si čtyřiasedmdesátiletý Starosta.
Kvůli alkoholu chyběly v rodině bývalého veslařského barda stále víc peníze na výchovu dvou školáků, přibývaly konflikty. Rozvod s chotí Bohunkou v roce 1994 se zdál být logickým vyústěním. "To už jsem ale několik roků vandroval," přiblížil Kozák pro LN před desítkou let v ústavu sociální péče v Terezíně, kam se dostal v roce 2000 díky iniciativě České nadace sportovní reprezentace a Českého klubu olympioniků. Vrátil se do Terezína, kde kdysi sídlila Dukla a kde na Ohři také on zadělával na medaile.
Jednou prý se toulal tři čtvrtě roku. "No, možná to bylo dýl. Kdyby se toho dožili táta s mámou, dali by mi přes držku. Už to hraničilo se zdravým rozumem," říkal a posluchač nabyl přesvědčení, že v tom má naprosto jasno.
"Z domova odcházel proto, že se potřeboval napít," míní Kozákův mladší syn Martin. "To byl důsledek," myslí si Koudela. "Vašek Kozák neuměl včas přehodit výhybku. Sláva olympijského vítěze se časem vytrácela – někdo si to v hlavě srovná a dokáže žít jinak, jako normální člověk, ale on to nedokázal," hledá vysvětlení.
