Vuelta končila v chaosu. Protestující se dostali na trať, peloton do cíle nedojel

Místo sportovního dramatu chaos, místo slavnostní korunovace krčení ramen. 21. etapa začala tak, jak je u závěrečných etap Grand Tour zvykem – s úsměvy, společným focením, symbolickými přípitky šampaňským.

Jak se ale závod blížil k Madridu, napětí rostlo. Budou slibovaná bezpečnostní opatření a nasazení více než tisícovky policistů k zajištění bezpečného průjezdu hlavním městem stačit?

Bohužel se rychle ukázalo, že nestačí.

Už na 58. kilometru, ještě než se závod dostal do závěrečných okruhů centrem, se na trať vrhli první demonstranti. Zablokovali silnici transparentem a cyklisty, kteří se snažili dostat skrz, hrubě odstrkovali.

Peloton v reakci na to zastavil – v místě, které se zdálo bezpečné – a jezdci začali debatovat s organizátory. Mezitím už navíc přicházely obrázky z blízkosti cílové rovinky, kde aktivisté rozbili bariéry a vyvalili se na trať.

Někteří jezdci otráveně kroutili hlavami, jiní nasadili prázdné výrazy, další si vyměňovali zážitky a názory. Především ale vládly v balíku nechuť a zklamání. To nám vážně zkazí i poslední den závodu…

Za neoficiálního mluvčí balíku se prohlásil Ivo Oliveira a s organizátory i policisty řešil, jak ze situace ven. Netrvalo dlouho a shodli se na v té chvíli jediném bezpečném řešení: musíme ukončit Vueltu rovnou.

A tak začali jezdci odvádět kola k týmovým autům a poplácáním se loučit se soupeři.

12 fotografií

Vingegaard každému ze svých kolegů z Vismy poděkoval. Na kraji silnice, u zadních dveří auta, v jakési aleji vedoucí do madridského centra. Je sice šampionem, ale bez triumfálního průjezdu cílem a také bez vyhlášení na pódiu. I to pořadatelé raději zrušili. Večer si pak týmy uspořádaly alespoň improvizovaný ceremoniál u hotelu.

Jakmile bylo jasné, že peloton nepojede už ani o metr dál, stáhli se policisté i z cílové rovinky, na kterou v tu chvíli začaly proudit davy aktivistů. Zcela zaplavili silnici, zdemolovali plůtky, vítězoslavně pózovali.

Tak trpký konec si Vuelta při svém 80. ročníku nezasloužila.

Místo sportovních příběhů strach o bezpečnost

Zásahy do závodu propalestinskými aktivisty provázely Vueltu už od pátého dne, kdy se jela týmová časovka. Tehdy se skupina protestujících vrhla na trať před sestavu Israel PremierTech a snažila se zablokovat cestu transparentem.

Propalestinští aktivisté zablokovali cíl, jedenáctá etapa Vuelty je bez vítěze

V jedenácté etapě do Bilbaa byl dav v cílové rovince tak mohutný a agresivní, že organizátoři raději ukončili závod dřív. Stejně tak v 16. etapě aktivisté zablokovali cílové stoupání na Castro de Herville, cíl se proto opět posouval. Z bezpečnostních důvodů pak zkrátili organizátoři individuální časovku o víc jak polovinu.

A v sobotu se pokusili protestující zablokovat cestu v nájezdu na závěrečné stoupání před skupinou favoritů, těm se však naštěstí podařilo bezpečně projet.

Je proto pochopitelné, že po třech týdnech obav a krajně nepříjemných situací nechtěli cyklisté už další střet s rozlíceným davem absolvovat.

UAE dominovalo, nejcennější vítězství však nemá

Přitom letošní ročník byl připraven k tomu, aby posloužil jako kulisa k dalším velkolepým sportovním výkonům. Vůbec poprvé v historii vyrážela Vuelta z Itálie. Start v Turíně navíc po dlouhých osmnácti letech nabídl boj o červený dres mezi sprintery. Prvním mužem v červené se tak stal Jasper Philipsen, kterému se stejný kousek povedl už letos na Tour de France.

Jasper Philipsen byl vůbec prvním držitelem červeného dresu na letošní Vueltě.

Belgičan se následně radoval ještě v osmé a 19. etapě. Hromadný dojezd ve čtvrtý den závodu ovládl Ben Turner z Ineosu. Britská stáj posbírala celkem tři vítězství, po Turnerovi slavil Egan Bernal v 16. etapě a Filippo Ganna v individuální časovce.

Stejný počet triumfů posbírala i Visma, v tomto případě ale pokaždé zásluhou Jonase Vingegaarda. Mezi vítězné stáje se zapsal ještě Red Bull díky Giuliu Pellizzarimu a FDJ díky Davidu Gaudumu.

Suverénem v počtu vítězství však je jednoznačně stáj UAE. Šňůru výher odstartovala v týmové časovce, následovaly dva triumfy Jaye Vinea a Juana Ayusa, přidali se i Joao Almeida a Marc Soler.

Přesto je nakonec sedm týmových vítězství jen cenou útěchy za to, že to největší se sestavě UAE získat nepodařilo. Joao Almeida byl sice po celé tři týdny Vingegaardovi čestným soupeřem, Dán však měl stále přece jen o trošku navrch.

Zásadní náskok získal v 9. etapě na Valdezcaray, kde na Portugalce najel 24 sekund. Definitivně svůj nárok na červený dres potvrdil ve 20. etapě. V prudkém stoupání na Bola del Mundo ustál Almeidovo tempo a v závěru sám zaútočil. Díky tomu má na konci závodu konečnou výhodu minuty a 16 sekund na portugalského vyzyvatele.

TAK CO MÁŠ V PLÁNU, JOAO? Dva největší soupeři letošní Vuelty červený Jonas Vingegaard a Joao Almeida konverzují v 19. etapě.

Podobně vyrovnaná bitva jako o celkové vítězství se odehrála o zbývající místo na pódiu. To překvapivě hájil Tom Pidcock před Jaiem Hindleym. Přestože Brit zatím skončil nejlépe 13. v celkovém pořadí Grand Tour, vítěz Gira z roku 2022 nenašel v jeho výkonu slabinu a musel kapitulovat.

V poslední horské etapě se měnil majitel bílého dresu. Italský mladík Pellizzari neustál náročný profil, naopak Američan Matthew Riccitello se až do cíle držel s těmi nejlepšími, a na poslední chvíli se tak pasoval do role nejlepšího jezdce do 25 let.

Jay Vine se raduje z triumfu v šesté etapě Vuelty.

Australan Jay Vine z UAE slaví vítězství v desáté etapě Vuelty

Naopak už pár dní před závěrečnou etapou bylo jasné, že pokud dojedou do Madridu, bude zelený dres patřit Madsi Pedersenovi a puntíkatý Jayi Vineovi. Pedersen sice vyhrál jen jednu etapu, v náročném terénu ale zvládal sbírat body i na sprinterských prémiích, a mohl tak zopakovat úspěch z roku 2022.

Vine zase obhájil puntíkatý dres z loňska, kdy ho získal díky neúnavnému působení v úniku. Letos k častým pobytům před pelotonem přidal i dvě vítězství v horských dojezdech a prvenství ve vrchařské soutěži díky tomu uhájil i před Vingegaardem.

V jubilejním ročníku startovali i dva čeští zástupci. Jakub Otruba se jako jezdec domácí stáje Caja Rural snažil objevovat v únicích, což se mu nakonec povedlo ve čtyřech etapách. V té devatenácté dokonce strávil před pelotonem téměř 100 kilometrů úplně sám. Nejlépe se mu vedlo v 10. etapě, kdy při výjezdu na Larra Belagua projel cílem na 22. místě.

Druhým českým jezdcem v pelotonu byl Jan Hirt, který měl kvůli příslušnosti ke stáji Israel PremierTech závod ovlivněný propalestinskými demonstranty ještě víc než jiní závodníci. Ve druhém týdnu bojoval s nemocí, přesto se ukázal ve dvou únicích a ve 20. etapě byl v závěrečném stoupání k ruce parťákovi Riccitellovi.