Na dvouciferný počet branek v duelu mistrovství světa se čekalo přesně čtyřiačtyřicet let.
Nikdo z hráčů Anglie a Francie logicky nebyl na světě, kouč Thomas Tuchel vysedával v lavici na prvním stupni a jeho protějšek Didier Deschamps si při přechodu do dorostu Nantes asi nepředstavoval, že se jednou zařadí mezi nejváženější osobnosti francouzského fotbalu.
Psal se rok 1982 a Maďaři na mistrovství ve Španělsku nasypali desítku nebohému Salvadoru, okolo jehož účasti panuje spoustu prapodivných příběhů.
Na soupisce měli jen dvacet hráčů místo povolených dvaadvaceti, protože prezident asociace suše prohlásil: „Stejně je to víc než dost.“ A volná místa pak obsadili členové vlády, jimž se zachtělo prázdnin v Evropě.
Bizarní případ v sobotu v Miami fotbalisté nevědomky připomněli: Francouzi v poločase prohrávali už 0:4, přesto se po pauze třemi góly vrátili do děje.
Až penalta Saky, jenž ve zběsilém duelu posbíral hattrick, Anglii uklidnila – a to ještě v sedmiminutovém nastavení padly další dva góly, po jednom na každé straně.
Zápas turnaje?
Nebo náboj pro ty, kteří tvrdí, že utkání o třetí místo je paskvil?
Jude Bellingham z Anglie s bronzovou medailí po výhře 6:4 nad Francií.
Nespokojení Ibrahima Konaté a Malo Gusto z Francie po první půli v utkání o bronz proti Anglii.
Čistě teoreticky by mělo jít o druhý největší zápas celého mistrovství, ale například známý nizozemský trenér Louis van Gaal, jenž ho v roce 2014 sám vyhrál, reptá: „Vůbec by se neměl hrát! Je to nefér. Prohrajete dvakrát v řadě a z turnaje, kde jste byli skvělí, se vracíte jako lúzři.“
Možná je pro větší a ambicióznější fotbalové národy jen těžké skousnout zklamání, odhodit ego a po semifinálovém rozčarování se poprat o medaili.
Všimli jste si, že Angličané v první půli pořádně ani neoslavovali góly? Nebo jak se poražení Francouzi chechtali a uvolněně klábosili se soupeři jako po vydařené exhibici?
Také volba sestav napověděla, že tenhle zápas je zkrátka jiný než ty předchozí: Tuchel i Deschmaps vyměnili sedm hráčů, anglický kapitán Kane se na hřiště vůbec nedostal a vždy upřímný Francouz Rabiot na konci pálil i do vlastních řad: „Viděl jsem na hřišti chování, které je na téhle úrovni zcela nepřípustné.“
Měl na mysli bohorovnost a netečnosti při bránění? Nebo něco jiného?
Ostatně i FIFA měla problém: necelých čtyřiadvacet hodin před výkopem zbývalo přes sedm tisíc volných vstupenek a šéf Gianni Infantino, který přitom za poslední měsíc prolítal Ameriku křížem krážem, aby ho kamery zabraly co možná nejčastěji, dal tentokrát přednost setkání s prezidentem Donaldem Trumpem.
Angličtí hráči pózují s bronzovými medailemi po výhře 6:4 nad Francií.
„Pro Anglii i pro Francii by bylo nejlepší, kdyby tenhle duel vůbec neexistoval,“ prohlásil dopředu loučící se trenér Deschamps a obránce Konaté krčil rameny: „Nemáme na výběr, hrát musíme.“
Přitom těch příběhů: Francouz Mbappé dal devátý a desátý gól na turnaji a osamostatnil se na čele střelecké tabulky, jeho parťák Olise vytvořil nový rekord v počtu asistencí a podpis záložníka Bellinghama nově nese anglické gólové maximum na mistrovství světa.
Na rozdíl od Eura, kde se o bronz hrálo naposledy v roce 1980 a získali ho Čechoslováci, je souboj o třetí místo tradicí, které se FIFA nezříká.
Premiéru měl hned v roce 1934 v Itálii a už o dvacet let později vklouzl do programu nastálo. Pro menší fotbalové země nezapomenutelná příležitost, pro ty větší před odletem domů slabá náplast a nutné zlo.
I z něj se přitom může narodit nejzábavnější zápas turnaje. Nebo ne?
