Narodil se v Praze, ale přesídlil na Moravu, načež se usadil v Ostravě. „Jak psali Brňáci, jsem Pražák s moravským pasem,“ smál se před čtyřmi roky v rozhovoru pro MF DNES. „Z pražské Slavie (dnešní USK Praha) jsem šel do Dukly Olomouc a tam začala moje moravská štace. Vystudoval jsem a dostal příležitost učit v Ostravě na Vysoké škole báňské, na katedře tělesné výchovy a sportu. Usadil jsem se tu i díky rodinnému zázemí.“
Jako hráč vybojoval tři mistrovské tituly, první v roce 1966 se Slavií VŠ Praha, další dva v letech 1973 a 1975 s Duklou Olomouc. „Spíše dva, ve Slavii jsme většinou seděl na lavičce,“ říkával skromně.
V nejvyšší československé soutěži za 13 sezon v letech 1965 až 1978 ve Slavii VŠ Praha, Dukle Olomouc, Orbisu Praha a NHKG Ostrava nastřílel 2 775 bodů. S národním týmem startoval na mistrovství světa 1974 v Portoriku.
Český trenér Zdeněk Hummel během zápasu mistrovství Evropy v basketbalu mezi Českem a Tureckem (rok 2007).
Po skončení hráčské kariéry byl úspěšným trenérem, na nejvyšší úrovní vedl muže Baníku Ostrava, NH Ostrava, novojičínské Mlékárny Kunín, Opavy, Děčína a Brna a ženy Valosunu Brno (dnešní KP Brno). Opavany v roce 1998 dovedl k titulu.
V letech 1997 až 2000 a 2006 až 2007 trénoval českou reprezentaci, s níž dvakrát postoupil na mistrovství Evropy.
Naposledy koučoval v květnu 2011. Poté ukončil trenérskou kariéru, byť ještě dělal poradce svému nástupci v NH Ostrava Dušanu Medveckému.
„Trénování mi chybí,“ přiznával. „Většinu roku jsem na chalupě v Malenovicích a je to úplně jiný život. Předtím jsem byl pořád u sportu, u basketbalu.“
Stal se z něj chalupář a na zápasy NH Ostrava jezdil aspoň jako divák.
 |
Říkal, že v každém klubu se snažil z hráčů vytvořit fungující soudržnou partu. „Každému musíte najít správnou roli, protože týmová hierarchie je stěžejní. Bez ní nic nedokážete,“ upozorňoval Hummel. A zakládal si na tom, že ke každému svému svěřenci přistupoval stejně. „Nikdy jsem neměl nějaké svoje oblíbence.“
Které trenérské angažmá považoval za nejvydařenější?
„Nestěžuji si na žádný klub,“ odpověděl. „Velice spokojený jsem byl v Děčíně. Opava byla precizní v tom, že jsme byli mistry republiky. Ale zase s Novým Jičínem jsme byli dvakrát třikrát druzí. Tam byla každý rok nějaká medaile. Nechci nějaký klub vychvalovat. Byl jsem spokojený všude. A všude svým způsobem mou práci ocenili.“
