„Papírově jsme tu podle žebříčku byli desátí, takže i kdybychom skončili desátí, byla by pro nás olympiáda neskutečný zážitek. A když jsme navíc osmí, jsme hrozně spokojení,“ vykládala Zelingrová.
Už postup z prosincové kvalifikace v Kanadě, kde v nervydrásajícím klání soupeřilo šestnáct týmů o poslední dvě volná místa v olympijském turnaji, považovali mladí Češi za obrovský úspěch.
„Kvalifikace totiž byla kvůli malému počtu postupujících emočně ještě náročnější než zápasy tady. Ale olympiáda je jednoznačně mnohem větší akce,“ porovnávala studentka ochrany životního prostředí.
Cortina se pro ně stala odměnou za to, že málo propustným kvalifikačním sítem prolezli, na rozdíl třeba od protřelých Australanů Gillové a Hewitta, šestého páru z posledního mistrovství světa.
„A teď se nám tu s Estonci povedlo i vítězné loučení,“ radoval se Chabičovský, student ČVUT. „Vždycky chceme vyhrát, ale tenhle zápas jsme chtěli vyhrát tím víc, abychom se rozloučili pozitivně. A určitě to bylo také skvělé pro fanoušky, co se sem za námi z Česka táhli.“
Curler Vít Chabičovský v souboji s Estonskem. (9. února 2026)
Psychologové pomohli
Na turnaji porazili rovněž Korejce a silné Nory. Navrch velmi potrápili vítěze celé základní části Brity, jimž podlehli až po velkém dramatu 7:8 a chybělo málo, aby velké aspiranty na zlato přinutili k prodloužení v podobě extra endu.
„Toho si ceníme, protože šlo o náš třetí zápas na turnaji a vypadal mnohem líp než dva předchozí,“ říkal Chabičovský. „Škoda, že nám to s Brity na konci uteklo. Oni hrajou úžasně celý týden, ale proti nám si vybrali horší den, kdy nám fakt dali šanci porazit je. A my ji málem využili.“
Ten zápas se stal především pro Chabičovského na turnaji zlomem k lepšímu. Předtím, po úvodní prohře s Kanadou, byl ze svých hrubek psychicky rozhozený a ani proti Švédům pak nepředvedl právě ukázkový výkon.
Potřeboval ze sebe shodit nováčkovskou nervozitu.
„Bylo mentálně náročné zvednout se a najít motivaci, že tu dokážeme zápasy i vyhrávat. Ale máme skvělý realizační tým. Moc nám pomohli také naši psychologové,“ ocenil.
Curleři Vít Chabičovský a Julie Zelingrová v souboji s Norskem. (8. února 2026)
I proto najednou oba vypadají, že je až mrzí, že pro ně turnaj už končí.
„Tak to zase ne, mám toho plné zuby, únava po devíti zápasech narůstá,“ zasmál se Chabičovský, hned však svá slova poopravil: „Bylo to náročné a dlouhé, ale bylo to skvělé.“
Teď by si každopádně mohli dopřát v olympijské Itálii i nějaké necurlingové radovánky. Jaké si vyberou?
Chabičovský: „Spánek. A pivko.“
Zelingrová: „Půjdu na skeleton a sjezdařky.“
Chabičovský: „Jo, když už jsme tady, byla by škoda prospat celý den.“
Jejich sport propagoval na ledu v Cortině i slavný raper Snoop Dog, sám si kameny zaházel. U toho však neasistovali. „A když jsme v ten samý den hráli s Američany, už byl zase na cestě zpátky do Milána,“ všiml si Chabičovský. „Každopádně je určitě fajn, kdykoliv si někdo takhle hodně známý jde curling zkusit.“
Ale že by hudbu Snoop Doga sami poslouchali? Následuje společné kroucení hlavou.
„Zato si občas před zápasy pouštím do sluchátek francouzské techno,“ prozradila Zelingrová.
„Já poslouchám tak nějak všechno,“ prohodil Chabičovský.
Připadalo mi to hustý
Větší pozornost věnovaná českému curlingu by se nyní mohla vyplatit i jim. Uvědomují si, že v porovnání se skvělým profesionálním zázemím a financemi Britů, Američanů, Kanaďanů, Italů a dalších předních párů, jsou stále svým způsobem amatéři.
„Ceníme si toho, že jsme se sem dostali, aniž bychom byli jakkoli placeni,“ vyzdvihla Zelingrová.
„Možná se nám teď otevírají nějaké sponzorské dveře,“ doplnil partner. „Máme i dobrou smlouvu s Duklou. Takže už nebudeme amatéři, ale poloamatéři.“
A jednou, až dostudují, třeba profesionálové. Času mají spoustu. Vždyť z desítky smíšených párů, které se na hry probojovaly, jsou s průměrným věkem 20 let suverénně nejmladší.
„Dokonce o osm let. Druzí nejmladší jsou tady Italové s průměrem 28 let,“ spočítal Chabičovský.
Což však rozhodně není důvod, aby si mysleli, že s přibývajícím věkem budou lepší a ještě lepší zadarmo. Počítají s tím, že na deset míst na dalších hrách ve Francii bude opět pořádný přetlak.
„Konkurence je rok od roku větší. Navíc před další olympiádou nebude k mání deset míst, ale v podstatě jen devět, protože domácí tým má automatické právo startu,“ připomněl Chabičovský. Letos toto pravidlo postupovou matematiku nikterak nenarušilo, jelikož Italové jsou zároveň aktuálními světovými šampiony.
„Zato Francouzi jsou sice moc fajn, ale v tuhle chvíli mezi top deset nepatří ani náhodou. Budeme muset tvrdě pracovat, abychom měli za čtyři roky šanci podívat se na olympiádu znovu,“ odhodlaně prohlásil Chabičovský.
Nicméně zatím jsou stále v Cortině. A je na nich vidět, jak rádi si o tom povídají.
Třeba o nejsilnějším zážitku z jejich premiérové olympiády.
„Když jsme se šli poprvé podívat na halu,“ rozhovořil se Chabičovský. „Říkal jsem si, jak je krásná, jak jsou tu všude kruhy. Uvnitř zrovna hráli cvičný zápas dobrovolníků a při něm testovali nachystanou předzápasovou show. Z hlediště mi to připadalo hustý.“
Jeho parťačka našla silných emotivních momentů hned celou řadu.
„Když jsme se sem přišli poprvé kouknout, dojalo mě to. Když jsme tady poprvé trénovali, dojalo mě to taky. A znovu, když jsme tu hráli poprvé a já viděla na tribunách tolik lidí. A hodně mě dojalo, jak jsem hodila kámen na výhru proti Norům. Ten byl hezký, ten si budu určitě pamatovat.“
Tak zase za čtyři roky. Olympijská Francie vábí a volá.
