Ve druhém setu se vám povedlo otočit z 2:5 na 7:5 a odvrátila jste pět mečbolů. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Chtěla jsem bojovat o každý míč. Říkala jsem si: „Přece neprohraju dvakrát 2:6.“ Pořád jsem věřila, že to můžu otočit. Když jsem vyhrála druhý set, cítila jsem obrovské momentum. Lidé mě hnali, vnímala jsem jejich podporu a říkala jsem si, že to zvládnu. I když jsem se necítila nejlépe, bojovala jsem.
Jenže obrat jste poté nedotáhla. Proč?
Všechno se teď seběhlo strašně rychle, ještě jsem neměla čas ohlížet se zpátky. Ale jestli něčeho opravdu lituju, tak hned prvního gamu. Měla jsem výhodu, šla jsem do forhendu a chtěla ho hrát po čáře. Jenže jsem ho dala křížem a ona mě přehrála. Kdybych šla do vedení 1:0, zápas by se vyvíjel úplně jinak. Jenže místo toho to bylo 0:3.
 |
Máte vysvětlení, proč se vám nepodařilo předvést ideální výkon?
Byl to jeden z mých nejhorších zápasů na turnaji, ty předchozí jsem určitě odehrála lépe. Začala jsem hrozně pomalu a celkově jsem se na kurtu cítila zvláštně, jako bych to ani nebyla já. Určitě se na tom podepsala fyzička.
Dolehlo na vás na konci dlouhého turnaje vyčerpání?
Semifinále s Coco (Gauffovou) bylo strašně těžké a po něm jsem únavu jasně cítila. Nechtěla jsem na to myslet, chtěla jsem do toho dát všechno, ale ruku v ruce s tím šly i nervy. Strašně moc jsem dneska chtěla vyhrát, což mi od začátku trochu svazovalo ruce. Linda navíc začala skvěle, hrála rychle a výborně servírovala.
Jak těžké pro vás bylo zapomenout na to, že na druhé straně sítě stojí soupeřka, kterou dobře znáte?
Samozřejmě bych radši hrála proti někomu, koho neznám. Člověk si ale nevybere. Na druhou stranu jsem Lindě finále hrozně přála. Nechci říct, že proti cizí soupeřce mívám větší motivaci, ale určitě by mi to bylo příjemnější. Linda je navíc hrozně nepředvídatelná.
V čem?
Skvěle podává, vůbec jsem nemohla přečíst, kam její servis poletí. Hrála odvážně, riskovala a vyplatilo se jí to. Je taková klidná bojovnice, která jde po každém bodu.
Při slavnostním ceremoniálu jste pobavila vtipem, že teď je vaše „bývalá kamarádka“. Byla to spontánní reakce?
Napadlo mě to přímo v ten moment. Vůbec jsem nevěděla, co mám říct, spíš se mi chtělo brečet, tak jsem ze sebe vydolovala aspoň tohle. Lidé se smáli, tak to snad dopadlo dobře.
Finále sledovala i princezna Kate, která vám pak také předávala trofej. Co vám říkala?
Moc hezká, pozitivní a motivační slova. Když jsem odešla z kurtu, prohodily jsme ještě pár vět. Byla moc milá, bylo to opravdu moc příjemné.
Divákům jste slíbila, že se vrátíte. Jak dlouho vám potrvá, než tohle zklamání přebolí?
Nevím, pár dní mi to určitě zabere. Ale byla jsem ve finále, což je pořád skvělý úspěch. Moje hra je dobrá, zlepšuju se a na kurtu se cítím skvěle. Věřím, že s odstupem času budu za tenhle výsledek ráda. Zvednout nad hlavu grandslamovou trofej je každopádně pořád můj obrovský sen a cíl. Tohle je sice krok zpět, ale zároveň obrovská motivace.
Takže co dál?
Jakmile to v sobě zpracuju, chuť vrátit se a zabojovat o titul mě neopustí. Teď si ale potřebuju pár dní odpočinout. Poslední týdny na trávě, od Berlína přes Bad Homburg až sem, byly nesmírně náročné. Chvilku orazím a pak se začnu připravovat na betony. Cíl tam bude jasný.
