Kromě vřelého uvítání dostala na památku i dort s vlastní fotkou. V olympijském domě čepovala pivo, rozdala stovky autogramů. V úterý na jihu Čech zůstala, aby se potěšila s fanoušky. Zkusila si také bruslení. Odpoledne dvaadvacetiletá rodačka z Liberce vyrazila na sever, kde ji čeká oslava a návrat k tréninku.
Po závodě jste tvrdila, že olympijskému triumfu nevěříte. Už se to změnilo?
Až když jsem přijela do Budějovic na festival, tak jsem tomu začala naplno věřit. Když jsem viděla všechny lidi a nadšení kolem, tak se to asi opravdu stalo. Ale je to pro mě pořád neskutečné. Také přivítání od fanoušků bylo krásné.
Jak si užíváte oslavy?
Zatím na to nebyl moc čas. Nejsem ani úplně slavící typ, ale uvidíme, co mi nachystají doma. Ti mě znají, tak jsem zvědavá.
Sundala jste vůbec zlatou medaili z krku?
I jsem s ní spala, respektive jsem ji měla položenou hned vedle hlavy na posteli. Je docela těžká, takže už mě z ní trochu bolí za krkem. Pořád na ni musím sahat, abych věděla, že je opravdová.
Někteří medailisté si stěžovali, že cenné kovy z Itálie jsou křehké. Neměla jste s tím problém?
Ne, zatím je v pohodě. Už mi spadla, takže je trošku poškrábaná. Ale jinak je celá, i šňůrka drží.
Snowboardistku Zuzanu Maděrovou, která získala na olympijských hrách v Itálii zlatou medaili v paralelním obřím slalomu, přivítali fanoušci na českobudějovickém Olympijském festivalu. (9. února 2026)
Už cítíte, že vám zlatý úspěch mění život?
Ano. Cítím to už tady po návratu z olympiády. Vidím, že mě všichni znají, fandí mi. To je pro mě trochu nové, protože jsem měla fanoušky i dřív, ale nebylo jich zdaleka tolik.
Uvědomujete si, že se stáváte i společenskou celebritou?
Ano, je to tak. Já jsem extrovert, mám akce ráda, s chutí se potkávám s lidmi. Věřím, že mi to nebude dělat větší problém.
Svou zlatou jízdu jste poprvé viděla opravdu až při návratu?
Vůbec nebyl čas. Pamatovala jsem si vlastně jen první dvě branky. Soustředila jsem se, abych trefila start. Pak to byl autopilot a vybavuji si zase až moment před cílem, kdy vedle mě nebyla soupeřka a já jela do cíle pro zlato. Měla jsem husí kůži, když jsem to viděla znovu.
Co pro vás takový úspěch může znamenat?
Pro mě je hrozně důležité, že mohu inspirovat co nejvíc dětí, aby se daly na sport. Z mého pohledu ideálně na snowboard, ale ať celkově sportují a baví je to. Chodím co nejvíc i na tréninky s dětmi, abych je motivovala. Snažím se sportu vrátit to, co mi dal.
Kde bude mít zlatá medaile u vás svoje čestné místo?
Ještě nevím. Zatím ji budu každému ukazovat, ať si ji prohlédne co nejvíc lidí a třeba i můj příběh je motivuje ke sportu. A pak si ji někde vystavím, ale zatím nevím, kde to přesně bude.
Přímo na místě vás podporoval i český prezident Petr Pavel. Jak jste to vnímala?
Bylo to neuvěřitelné. Přijela jsem z kopce dolů a vždy jsem ho viděla, jak skáče a fandí. Z celého srdce nám to přál, celé naší republice. Když jsem procházela kolem něj a dalších fanoušků v uličce, tak všichni volali moje jméno. Pan prezident říkal, ať do toho jdu naplno. Pak mi poděkoval a poblahopřál za celou republiku. Objali jsme se a předal mi nějaké dárky. Bylo to dojemné.
Hodně se mluví o tom, že by vaše disciplína mohla vypadnout z olympijského programu. Nebojíte se toho?
Myslím, že není v ohrožení. Viděla jsem obsypaný kopec fanoušky, závod byl vyrovnaný až do konce. Vyhrávalo se v červené i modré dráze. Na startu bylo slyšet, jak lidi dole křičí. Nemám o to strach.
Snowboardistku Zuzanu Maděrovou, která získala na olympijských hrách v Itálii zlatou medaili v paralelním obřím slalomu, přivítali fanoušci na českobudějovickém Olympijském festivalu. Na snímku medailistka přebírá dort s vlastní podobiznou od primátorky města Dagmar Škodové Parmové. (9. února 2026)
Vaši rodiče dříve nechtěli, abyste se věnovala sportu profesionálně. Teď už zřejmě nelitují. Bavili jste se o tom?
Oni vědí, že to je správné rozhodnutí. A hlavně jsou rádi, když já budu spokojená. Původně si mysleli, že pro mě bude lepší zvolit jinou cestu. Když viděli, jak jsem do toho zapálená, tak pochopili, že to je moje volba.
Pomohla vám také vaše soutěživost i tvrdá konkurence v mládí? Trenér říkal, že jste byla až skoro šikanovaná.
Šikanovaná úplně ne. Spíš jsem byla vždy nejmladší, takže jsem to měla těžší. Ještě jako holka mezi klukama. Vždy jsem chtěla vyhrávat, což se ostatním samozřejmě moc nelíbilo.
