Bernard Madoff včera přišel k soudu v tmavém obleku, bílé košili a s pěkně uvázanou kravatou. V doprovodu právníků se posadil k naleštěnému dřevěnému stolu a vyslechl si obžalobu, která ho viní, že investory okradl o 65 miliard.
Madoff zosobňuje současnou krizi. Reprezentuje naleštěný a sebevědomý svět investičních bankéřů, kteří v týdnu jezdí v limuzínách a o víkendu se v kabrioletech vydávají na golf. Mezi tím domlouvají obchody, které jejich investorům přinesou peníze na penzi.
Madoffův případ však ukazuje, že všechen ten lesk a suverenita investičního světa může být jen kamufláží pro prázdnotu, která se neopírá o žádné promyšlené kroky. Někdy platí jen jediné pravidlo – přežít do dalšího dne.
Tak vznikají bubliny, z nichž jedna stojí i na počátku současné krize. Investiční bankéři dobře věděli, že prodávají a nakupují cenné papíry, jejichž reálná hodnota je mizivá. Přesto však s hypotečními deriváty čile obchodovali. Doufali, že systém je silný a nějaké ty odpadky unese. Jenže neunesl. Když objem „toxických“ cenných papírů v investičních portfoliích bank a fondů dosáhl kritické hladiny, systém se zhroutil. A žádný státní kontrolní systém tomu nezabránil.
Ale jak mohli úředníčci z komise pro dohled nad kapitálovým trhem zabránit vzniku hypoteční bubliny a následné finanční a hospodářské krizi, když dlouhá léta nedokázali odhalit ani podvody hochštaplera Madoffa, přestože na ně byli opakovaně upozorňováni? To bychom od dozorových orgánů opravdu chtěli trochu moc.
Madoff zřejmě stráví zbytek života v káznici. Ale stovky jiných bankéřů, kteří podvedli své investory, si klidně odnesou své bonusy vyplacené ze záchranného balíčku financovaného daňovými poplatníky. Spravedlnost na trhu se spravedlností prostě neexistuje. Systém musí žít dál.
