Situace se ale změnila. O budovu se přihlásila Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Chce sem přestěhovat svoje úředníky, kteří sídlí na pražské Florenci. Za pronájem tu SŽDC platí přes milion ročně z peněz daňových poplatníků. Tedy i z těch vašich. Squateři už nemají v budově místo.
Odejít nechtějí, přestože jim to nařídil soud. Argumentují přitom tím, že k převodu na SŽDC došlo za formálních pochybení. Že tedy stát nejedná podle pravidel. A že pokud stát nechává tisíce budov chátrat a pomáhá developerům spekulovat s pozemky, pak ani oni nemusejí respektovat pravidla. Dochází tak na oblíbené „pravidlo“, že když to dělá jiný (dosaďte libovolně: stát, město, politik nebo soused), pak já můžu taky. Což je padlé na hlavu zhruba stejně, jako když začneme pořádat veřejné lynče, protože soud nepotrestal někoho, o kom si myslíme, že by si to zasloužil.
Je hezké, že squateři v budově vytvořili sociální centrum, učí tady jazyky, pořádají koncerty, divadlo a jiné bohulibé akce. Argument, že SŽDC má spoustu jiných budov, je ale lichý. Je jedno, kolik SŽDC má nebo nemá prázdných domů. Aktivistům by podle stejné logiky mohla vzkázat, ať si sbalí učebnice, kytary i spacáky a jdou někam jinam. Třeba do těch jiných prázdných budov, kam Klinika posílá je. Jenže na rozdíl od aktivistů SŽDC na to má právo.
