Pavel Šulc se 1. září 2007 napil alkoholu a sedl do svého roveru. U Benátek nad Jizerou vjel do protisměru a ve čtvrt na devět večer smetl ze silnice motorku Jawa 350, na které seděli manželé Vladimír a Jarmila Rutovi. Oba motocyklisté skončili v nemocnici. Muž přežil, žena zemřela, když předtím coby svědkyně Jehovova odmítla transfuzi krve. Rébus, nakolik ženu zabila opilost jedenadvacetiletého Šulce, a nakolik její víra, nyní luští soudy.
Vladimír Ruta a jeho syn Martin zažalovali Šulce každý o 240 tisíc korun – jako odškodné za smrt blízké osoby. Soudce Vojtěch Cepl ze středočeského krajského soudu přiznal letos v únoru manželovi 240 tisíc a synovi 200 tisíc korun. Šulc, který krátce po nehodě nadýchal 1,3 promile, se pak odvolal a žádal, aby soud snížil přiznané odškodné na polovinu. Definitivně jasno mělo být minulé úterý. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ovšem označil Ceplův rozsudek za špatný, a vrátil mu proto případ zpět. Rutovi i Šulc si tak musí na verdikt ještě počkat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Když se odborníci neshodnou
Oba zraněné převezla sanitka po nehodě do Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi s podobným zraněním – tříštivou zlomeninou pánve. Tamní lékaři na Jarmilu Rutovou, která ztratila přes dva litry krve, tlačili, aby souhlasila s transfuzí, ona ovšem kvůli víře odmítla a druhý den zemřela.
I přes snahu ženu přemluvit se hned dva mladoboleslavští lékaři později vyjádřili, že by nejspíš zemřela i v případě, kdyby krev dostala. Soudní znalec Michal Beran ovšem později na základě pitvy dospěl k názoru, že by žena mohla díky transfuzi přežít. Rozdílný názor lékařů tak celý případ ještě více zamlžil.
Necítím se zcela vinen
Okresní soud v Mladé Boleslavi se případem začal zabývat v únoru 2008. Šulc tehdy sice po různých peripetiích připustil, že před jízdou pil (jeden a půl piva, panáka a džus s vodkou, o kterém si prý ale myslel, že je bez alkoholu), přímou odpovědnost za smrt ženy nicméně odmítl slovy: „Necítím se zcela vinen.“
Soudce Rudolf Havelka mu za nehodu v říjnu 2008 uložil dva a půl roku vězení a šestiletý zákaz řízení za neúmyslné těžké ublížení na zdraví. Verdikt později schválil krajský soud pro střední Čechy a nakonec v dubnu 2009 také Nejvyšší soud v Brně. Všechny trestní soudy přitom měly za to, že Šulc smrt ženy přímo nezavinil – pouze ji těžce zranil.
Právě proto otec a syn Rutovi podle svého advokáta Ladislava Kočky nedostali takzvaný „paušál za smrt“ (tedy 240 tisíc korun, které viník úmrtí jiného člověka musí za normálních okolností ze zákona zaplatit nejbližším pozůstalým) a nezbylo jim než podat žalobu na ochranu osobnosti. Soudce Vojtěch Cepl pak při svém rozhodování vyšel z tvrzení dvou zmíněných mladoboleslavských lékařů, že by transfuze nejspíš žádný velký vliv neměla. Finanční satisfakci přiznal, i když v synově případě ji o 40 tisíc korun snížil, což je běžná praxe.
Příčinná souvislost
Šulcův advokát Milan Lindner se v úterý u soudu oháněl hlavně tím, že není vůbec jasné, proč žena zemřela: „Chtěl bych poukázat na skutečnost, že podle názoru odvolatele nebyla soudem prvého stupně nijak spolehlivě a správně zhodnocena příčinná souvislost mezi nehodou a smrtí paní Rutové.“ Lindner navíc tvrdil, že odškodné je příliš vysoké a likvidační, protože Šulc je chudý a musí už kvůli nehodě splácet zhruba milion korun pojišťovnám.
Advokát Rutových Ladislav Kočka naopak Ceplovo rozhodnutí hájil a žádal, aby jej odvolací senát potvrdil. „Ostatně i sám žalovaný svým odvoláním, kdy požaduje jen snížení částek, víceméně považuje rozhodnutí nalézacího soudu za správné,“ dodal.
Kočka odmítl i tvrzení o nepřiměřené až likvidační výši odškodnění pro Šulce: „V obdobných věcech lze požadovat mnohonásobně více než moji klienti žádají, jde o skutečně minimální částky. Je věcí žalovaného, jak to bude řešit, následky měl zvážit už ve chvíli, kdy požil alkohol a řídil. Zabil člověka a druhého těžce zranil, tak proč by tedy neměl po část života platit za toto svoje jednání.“
Jak to vlastně je?
Vrchní soud sice v úterý rozhodl, ale důvod, proč vlastně Ceplův rozsudek odmítl, bude definitivně jasný až z podrobného písemného odůvodnění. Předseda odvolacího senátu Karel Podolka nejdřív připustil, že Ceplovo rozhodnutí je v jádru správné. Šulcovo jednání mělo podle něj „vliv na poškození zdraví žalobce a úmrtí matky a manželky žalobců“, což prý vyplývá z vyjádření mladoboleslavských lékařů, „že i v případě neodmítnutí transfuze by nejspíš došlo k úmrtí“. Z toho Podolka dovodil, že nehoda a smrt Jarmily Rutové spolu souvisely, a došlo proto k porušení práva na rodinný a soukromý život.
Odvolací senát nicméně odmítl Ceplovy vývody ohledně náhrady, kterou pozůstalým přiznal, a popsal je jako kusé a slabě zdůvodněné. „Každý spor je individuální a tuto individualitu soud prvého stupně nenahlíží. Rozsudek je pro naprostý nedostatek konkrét nepřezkoumatelný, což odvolací soud nemůže napravovat,“ prohlásil předseda senátu.
