Kdo má ve zvyku absolvovat vánoční nebo novoroční procházky historickým centrem matky měst a při této příležitosti na trase navštívit restaurační zařízení, získá neblahý dojem, že coby tuzemec je nevítaný otrava. Nechutná anabáze, kterou člověk absolvuje při pokusu usadit se v příjemné hospůdce na Hradčanech či Malé Straně, je bohužel jen výmluvnou ilustrací stále se snižující úrovně služeb. Je to samozřejmě i tím, že restauraci dnes provozuje každý, komu se zachce, přičemž o profesi nemá ani ponětí, jeho hlavním zájmem je odrat turisty a jiné hejly.
Je neděle po Vánocích, mrzne až praští a vydáváme se na trasu přes Petřín a Strahov na Pražský hrad. S námi jde střední pudl, vážící osm kilo, čisté, přítulné zvíře. Nikoliv hafan podobný teleti, který budí hrůzu.
Vstupujeme do podniku s výhledem na Úvoz. Obsluha se tváří naštvaně (musí pracovat o neděli), a protože máme zmíněnou bestii, vykazuje nás do tmavého rohu, kde stranou od slušných hostů zřejmě sedával kat. Volíme odchod. Další hospoda rovněž s luxusním výhledem se jmenuje Renthaus a pingl už přes skleněné dveře naznačuje manželovi gestem, u něhož si nejsme jistí, zda náhodou nejde o vztyčený prostředník, že máme táhnout. Má sice obsazený jediný stůl, ale to, že bychom si zde třeba dali oběd, ho nezajímá, táhneme přece to příšerné zvíře. Kdysi normální hospoda u Radničních schodů proti psisku nic nemá, vrchní dokonce vykazuje znaky žoviální komunikativnosti, ale my zase máme něco proti nechutnému guláši spatřenému u vedlejšího stolu za 270 korun (nejlevnější) a prcháme. Zkrátím to: od Pohořelce až na Tržiště se našla jediná restaurace – Saint Nicholas Café – s příjemnou obsluhou a nepředraženými pokrmy. Ze srdce přeju všem, kteří provozují hospodu a ještě nepochopili, že jsou v ní pro „kunšofty“ a ne oni pro ně, aby zkrachovali. V nadcházející době by to mělo jít jak po másle. Pokud ovšem v těch poloprázdných lokálech perou peníze, pak se lze jen dusit vzteky.
A návštěva se psem? Asi jsem před vánoční promenádou neměla být týden ve Francii. Tamější restaurace vás přijmou s otevřenou náručí, i když budete mít na vodítku kajmana. Že by to vše bylo jen těmi lety bolševismu, která tam neměli? Moc bych na to nespoléhala.
