Arifovič dosud s českými médii nehovořil. Na veřejnosti se však jeho jméno skloňovalo hojně, a to v roce 2015. Tehdy se stal aktérem příběhu, ve kterém šlo o ředitele protimafiánského útvaru Roberta Šlachtu, který se s Arifovičem dlouhodobě zná. Kontroverzní brněnský podnikatel má za to, že byl jen prostředkem, jak dostat Šlachtu.
Arifoviče na konci roku 2015 zadržela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) kvůli napojení na někdejšího vysoce postaveného policistu a Šlachtova podřízeného Luďka Vokála. Akce proběhla týden poté, co Šlachtův útvar spustil politicky citlivou kauzu Vidkun, v níž uvízli vysoce postavení krajští policisté či tehdejší olomoucký hejtman Jiří Rozbořil z ČSSD. Kriminalitu v policii by standardně měla vyšetřovat GIBS, Šlachtovi policisté a státní zástupci však této instituci nevěřili a raději inspekci do vyšetřování nezapojili.
Arifovič a Vokál od zadržení vyhráli několik soudních pří, některé už pravomocně. Ve vůbec prvním rozhovoru, který poskytl českým médiím, hovoří Arifovič o svém přesvědčení, že zásah proti jeho osobě měl jedinou motivaci – potopit Šlachtu, který vyšetřoval politicky ožehavé případy. Obvinění odmítá a chování GIBS ostře kritizuje. „Moje osobní důvěra vůči řediteli GIBS Murínovi je nulová. Vím, kam byl jeho útvar ochotný zajít,“ míní Arifovič.
Postavení Michala Murína v posledních týdnech zesláblo. Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) usiluje o jeho odvolání, Murína za jeho činnost kritizují i nejvýše postavení státní zástupci v čele s Pavlem Zemanem, Ivem Ištvanem a Lenkou Bradáčovou. Opozice Babišovi vyčítá, že odstraněním Murína usiluje o ovládnutí policie a ovlivnění vyšetřování Babišovy kauzy Čapí hnízdo.
LN Brněnský podnikatel se jménem Albin Arifovič, to není úplně obvyklé spojení. Jak dlouho už v České republice žijete?
Důvodem mého odchodu z rodné země byl začátek války v bývalé Jugoslávii. Byl to rok 1992, kdy se začalo válčit i v Bosně a Hercegovině. Bylo mi 19 let a v Sarajevu jsem studoval první rok práv, když vypukla válka. Rodiče měli známé v Brně. Mysleli si, že za dva tři měsíce bude po všem a budeme se moct vrátit. No, místo pár měsíců už z toho je 26 let, co jsem tady.
LN Kdo byli známí vašich rodičů v Brně?
Šlo o sarajevskou firmu Energoinvest, která české armádě dodávala software pro modernizaci telefonů. Poskytli nám bydlení a zprvu jsem si myslel, že v Brně jen přečkáme do doby, než válka pomine. Boje se ale protáhly až do roku 1996 a během těch čtyř let jsem se rozhodl, že bych v Brně chtěl žít.
LN Odešli jste z Bosny z ekonomických, nebo spíše z bezpečnostních důvodů?
Hlavně kvůli bezpečnosti, válka probíhala na celém území Bosny, byla agresivní a rozsáhlá. Město, kde jsme bydleli, bylo na začátku obsazené srbskou armádou, bylo to kruté, lidé byli terorizováni, nic příjemného.
LN Jak takový útěk ze země probíhá?
Vše bylo tajné a pečlivě zorganizované. Neměli jsme auto. Odjel jsem jako první, autobusem. Rodiče do Brna přijeli až o rok později.
LN Jaké byly vaše podnikatelské začátky?
Začínal jsem v roce 1993, měl jsem trafiky, takže tehdy jsem prodával třeba i Lidové noviny (smích). V té době to byl dobrý byznys. Poté jsem se stal obchodním zástupcem golfové módní značky Sergio Tacchini, což v té době byla velmi známá firma.
LN Měl jste nějaký vstupní kapitál?
Vůbec žádný, spoléhal jsem na splatnost faktur. Nakupoval jsem zboží třeba dvakrát denně. Postupně jsem začal objevovat příležitosti mezinárodního obchodu, kdy jsem mohl využít svých znalostí a známostí na území bývalé Jugoslávie. Založil jsem exportní firmu a prodával české výrobky. Po válce jsme prodávali potraviny jako olej, chemické výrobky, prací prášky, prostě věci, kterých byl po bojích nedostatek. Oblíbený byl na tamních trzích český porcelán a sklo.
LN Na tom jste ale takové jmění asi nevydělal.
To je pravda. Začal jsem se zajímat o nákup a prodej nemovitostí v Česku a Chorvatsku. Šlo o byty, rodinné domy a stavební parcely. K tomu mám v Hořicích strojírnu, která zaměstnává 120 lidí. Ta fabrika má stoletou tradici.
LN Vaše jméno se v éteru objevilo v roce 2015 v souvislosti s tehdejším šéfem protimafiánské jednotky Robertem Šlachtou. Jakým způsobem se znáte?
S Robertem Šlachtou jsme se potkali někdy na konci 90. let. V Brně existovala velmi silná základna různých mafiánských skupin z bývalé Jugoslávie. Já jsem byl jejich obětí, protože jsem tu už delší dobu žil a podnikatelsky fungoval. Potřebovali lidi, na které se mohli přisát a vytloukat z nich peníze, vydírat, vybírat výpalné. V Brně to v 90. letech bylo v tomto ohledu velmi složité. Všichni byli propojení, odpoledne jste mohl vidět mafiána sedět na zahrádce v družném hovoru s policajtem. Než přišel do Brna Robert Šlachta, člověk se bál cokoliv říct a nahlásit policii – nikdy jste neměl jistotu, že to daný policajt nepůjde říct tomu, na koho jste podal oznámení. Robert se těchto lidí nebál. Díky němu a jeho policistům, které měl kolem sebe, se stalo z Brna pro podnikání bezpečné město.
LN Byl jste Šlachtovým informátorem?
Tak bych to neřekl. Byl jsem jen jedním z těch pracujících, kteří se stali terčem podvodníků. A Robert Šlachta a jeho lidé byli jediní, kdo se mafiánů nebál. Spoustu jich zavřel. Po Robertově misi v Brně se všem začalo lépe dýchat.
LN Mohl jste být dobrým zdrojem vzhledem ke znalosti prostředí bývalé Jugoslávie.
To, co zaznělo v uplynulých letech v médiích, není pravda. S Robertem jsem se třeba posledních sedm let neviděl. Nikdy jsem nebyl informátor ani placený informátor, jak někde v novinách zaznělo. Neměl jsem k tomu ani důvod. Robert Šlachta byl jen korektní policista, který dělal svou práci. Měl jsem jistotu, že kdyby mě někdo vydíral nebo chtěl likvidovat moji firmu, vyšetřovatelé se nebudou bát zasáhnout. Myslím si, že podsvětí a násilný organizovaný zločin z 90. let se v Brně podařilo vymýtit.
LN Když se o vás před třemi lety začalo psát, byl zmiňován incident z brněnského hotelu International z roku 2013, kdy jste měl na svého obchodního partnera vytáhnout zbraň a dostat posléze podmínku. Je to pravda a co se tehdy stalo?
Není pravda, že šlo o mého obchodního partnera. To byl zase výmysl některých médií, které vůbec nevědí, o co šlo. Byl to lokální podvodník a já jednal v sebeobraně. Soud to viděl trochu jinak, což naprosto respektuji. Zaplať pánbůh, je to už otázka dávné minulosti.
LN V roce 2015 vás zadržela a obvinila GIBS. Jak se případ vyvíjí?
Na ten den jen tak nezapomenu. Byl jsem tehdy běhat. Když jsem se vracel domů, vyskočili z dodávky policajti a zadrželi mě. Když jsem viděl, že na rukávech mají nápis GIBS, myslel jsem, že si mě s někým spletli. Řekli mi, že jsem zadržený a že se brzy dozvím důvod. Když jsem si přečetl sdělení obvinění, pořád jsem si myslel, že jde o omyl. Nikdy předtím jsem nebyl zadržený, neměl jsem pletky s policií. V cele jsem strávil 48 hodin, po baráku mi běhalo 18 lidí, kteří dělali domovní prohlídku.
LN Co vám GIBS klade za vinu?
Inspekce mi sdělila, že mě podezřívá z úplatku pro detektiva Luďka Vokála. Prý jsem mu jako dárek, neboli úplatek, koupil Škodu Octavii. To byl nesmysl. Auto nebylo moje, nýbrž firmy a bylo půjčené na dobu určitou. Ve chvíli, kdy mě propustili z cely předběžného zadržení, začal jsem tušit, že celá věc má kořeny a cíle někde úplně jinde. Luděk Vokál, kterého znám 20 let a je to velmi slušný policista, pracoval na útvarech, se kterými jsem se nikdy nedostal do kontaktu. Ti policisté, co prováděli domovní prohlídku, se celou dobu vyptávali na Roberta Šlachtu, pořád dokola. Tvrdili mi, že jsem se s ním prý viděl dva týdny před svým zadržením. Lež, neviděli jsme se několik let. GIBS vyslýchal i moji manželku, která byla v devátém měsíci těhotenství. Byla to demonstrace síly.
LN Takže svůj případ považujete za akci proti Šlachtovi?
Ano. Tehdy po mém zadržení mi volalo několik známých, kteří mi řekli, že je kontaktoval reportér rozhlasu, který se na mě vyptával. Pět minut nato jim prý volali pracovníci GIBS. Napadlo mě tedy, že jde asi o řízenou akci proti mně. V listopadu 2015 o mně vyšla lživá reportáž, ve které byly obsaženy informace z mé domovní prohlídky. Měli vytipované i mé kamarády, kteří byli na odposleších mé osoby. Víte, na základě jakých respondentů byl článek poskládaný? Jeden byl odsouzený na 9 let za daňové úniky, druhý byl vyšetřovaný z násilné trestné činnosti a pan Saman El-Talabani je nyní mnohonásobně obviněný mimo jiné kvůli daňovým únikům. Důvěryhodnost těchto pánů je nula. Udělali ze mě kriminálníka, což mě strašně poškodilo – lidsky i obchodně, banky mi třeba zpřísnily úvěrové podmínky. Proto jsem kvůli reportáži podal trestní oznámení. Došlo mi, že na pozadí všeho je cíl zbavit se Roberta Šlachty a oslabení jeho protimafiánského útvaru, který vyšetřoval citlivé politické kauzy. Mám pocit, že jsem se stal obětí války o policii.
LN Chtěli po vás vyšetřovatelé, abyste něco řekl na Šlachtu?
Samozřejmě. Ta eskorta neřešila nic jiného než jeho. Všechno, co jsem o něm mohl říct, byly pozitivní věci. Asi chtěli, abych lhal. Robertova hlava byl jejich cíl. Dělal svou práci dobře a to muselo řadě lidí dost vadit. Šokovalo mě, že tehdy na tuto hru přistoupil i ministr vnitra Chovanec, který pronesl, že prošetření mé kauzy je pro GIBS prioritou.
LN Měl jste někdy co do činění s obchodem s drogami, jak se před těmi lety spekulovalo?
To je absolutní lež. Nikdy jsem neměl vůbec nic společného s drogami. S drogami nesouhlasím, jsem duší sportovec. Ta lež se například opírala o konstrukci, že když jsem obchodně zastupoval módní značku Sergio Tacchini, jeden z mých zákazníků byl odsouzený za drogy. Jak jsem to asi mohl vědět? Přece když si od vás někdo kupuje oblečení, neřešíte, co kupující dělá ve svém životě, klíčové je, aby si koupil zboží. Mé příjmy pocházejí z mého podnikání s nemovitostmi a z činnosti strojírny.
LN Jak se případ vyšetřovaný GIBS vyvíjí?
Stále se vyšetřuje, už skoro tři roky. Z původního spisu se udělaly další dva spisy. Stále se jim totiž něco bortí. Za jednu a tu samou věc mě chtěli zadržet už dohromady třikrát – tehdy v roce 2015, pak loni v lednu a loni v srpnu, kdy jsem byl na dovolené. Dokonce pro mě chtěli i vazbu, soudce se nestačil divit, samozřejmě nic neschválil. Postupně ale soudy mně a panu Vokálovi dávají za pravdu. Soud pravomocně řekl, že Vokálova vazba byla nezákonná. Soud vrátil firmě inkriminovanou Škodu Octavii. Třetí věc: nedávno soud rozhodl, že ministerstvo vnitra panu Vokálovi musí zaplatit pobyt ve vazbě.
Tři soudy se tedy postavily na naši stranu. Také byl naprostý nesmysl, že se u mě doma našly nějaké policejní spisy, žádné jsem totiž neměl. Vyšetřovatelé mi dávali neustále najevo, že nad nimi neexistuje žádný kontrolní orgán. Dám příklad: Když už to bylo loni neúnosné, obrátil jsem se na sněmovní komisi pro kontrolu GIBS. Jeden z jejích členů se případu začal věnovat. Vyzval GIBS, aby mu předložili o mém případě informace. Vyšetřovatelka se rázem obrátila na mého advokáta, co tím jako sleduji, že výsledkem budou leda tak tři hodiny jejího psaní, nic víc.
LN Čeho se týkají dvě další obvinění GIBS?
Vadí jim, že jsem si zcela legálně opatřil informace od soukromé detektivní kanceláře. Mé vyšetřování GIBS bych shrnul fotbalovou řečí takto: nejdříve mě chtěli obvinit za hru v Lize mistrů (případ Vokál), pak za hru domácí ligy (informace od soukromého detektiva), nakonec mě obvinili za to, že hraju v okresním přeboru.
LN Generální inspekce a její ředitel Michal Murín jsou horkým politickým tématem. Premiér Andrej Babiš chce Murína odvolat. Jaká je vaše důvěra v ředitele Murína?
Moje osobní důvěra je nulová. Vím, kam byl jeho útvar ochotný zajít. Ne všichni v GIBS jsou špatní, to rozhodně ne, pochopil jsem ale, že někteří pracovníci této instituce prostě nemají skrupule. Personálně nejde jen o pana Murína, problémy GIBS jsou mnohem hlubší. Štve mě, jaké křivdy se dopustili. Nemyslím teď na mně, ale na panu Vokálovi – to je detektiv, který život věnoval odhalování organizovaného zločinu. Výsledkem je, že ho dají do vazby. Je to strašně nespravedlivé. Jeho příběh mi připomíná případ expolicisty Komárka, který také bojoval s mafií, aby nakonec u soudu vyfasoval podmínku za to, že si dovolil kritizovat policejního prezidenta.
