Věra Nováková-Brázdová patří k nejoriginálnějším českým malířkám 20. století. Její tvorba je prostoupena tématy narození, života a smrti. Svět kolem sebe vnímá i díky své křesťanské víře. Jejím hlavním tématem je člověk, jeho utrpení, biblické motivy či archetypální zobrazení muže a ženy.
„Věra Nováková je plná svěžího ducha a neustálé invence a tvoří do různých tematických i výrazových stran. Vše pramení z citlivé vnitřní reflexe a je prodchnuto duchovním obsahem, vycházejícím z prožívané víry,“ uvádí kurátorka výstavy Lucie Šiklová.
  |
Oba autoři byli pronásledováni komunistickým režimem a až na malé výjimky nemohli vystavovat. Po roce 1948 byli oba při politických prověrkách vyloučeni z pražské Akademie výtvarných umění. Věra Nováková se sice mohla od roku 1958 věnovat výtvarné činnosti, vystavovat nemohla ale ani ona, ani její manžel. Živila se většinou ilustrováním odborné, později dětské literatury, v letech 1973 až 1974 jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě.
Brázda představil poprvé své práce na výstavě až v roce 1967 na Salónu pražských výtvarníků. První a do roku 1992 jediná společná výstava manželů se uskutečnila v roce 1976 v Divadle v Nerudovce. Teprve po roce 1989 se Nováková zúčastnila desítek výstav - sama, s manželem či ve skupině autorů.
