Karneval či masopust je už jen atrakcí a zábavou, možná proto jich také v posledních letech tolik přibývá. A platí to ve městě i na vesnici. Jen masky se mění. Ve městě barokní róby, kila pudru, paruky, pod které snáz než oslnivá myšlenka pronikne tenké drbátko. Na vesnici krávy postavené ze dvou chlápků přikrytých prostěradlem, medvědi, dudáci a myslivci s alkoholicky zarudlými tvářemi.
Minulou sobotu tak vyrazil karnevalový průvod pražskými ulicemi. Nekonečné vrstvy spodniček šustily po dláždění a já se modlil, aby se jim do cesty nepřipletly exkrementy, tolik běžné v našem hlavním městě plném vášnivých kynologů. Zpod škrabošek hrozil vykouknout Salieri, Mozart nebo Casanova – a já si říkal, co přijde, až tenhle hodokvas 8. března skončí...
Přece vepřové koleno a pár půllitrů piva. Hledání toho, co nás – opravdu – přesahuje. ?
