Mladý majitel malého panelového bytu o výměře 54,5 m2 v Praze Podolí se rozhodl pro jeho zásadní přestavbu. Nespokojil se ale pouze s úpravou umakartového jádra. Proměna podle jeho představ měla být mnohem razantnější. „Když už se u tak malého bytu rozhodnete vyměnit jádro, nemůžete u toho zůstat, to je logické. Pokračovat dál je samozřejmost,“ vysvětlil mi během návštěvy.
Ke spolupráci přizval tehdy začínající architekty, absolventy Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec Ondřeje Volného a Milenu Kubiszovou. Šlo o jejich první realizaci a k dispozici měli velmi omezený rozpočet 300 000 korun. Přestavbu se přesto podařilo během pár měsíců úspěšně provést. Z bytu 3+1 vznikl 1+2k neboli hlavní obytný prostor se dvěma „kouty“ – kuchyňským a ložnicovým. To na první pohled jako velká změna k lepšímu nevypadá, podívejme se ale na řešení podrobněji.
Architekti se rozhodli vyjít z faktu, že byt bude používat jediný obyvatel, a tomu přizpůsobili svůj návrh. Bylo zcela zbytečné, aby měl tři miniaturní pokoje – většinu času bude trávit v jednom jediném, v obývacím prostoru spojeném s pracovnou, se snadným přístupem k ostatním částem bytu. Známá architektonická poučka říká, že prostor např. o velikosti 9 x 4 metry se vždy jeví jako mnohem větší než 6 x 6 metrů, přestože mají oba identickou plochu. Rozhoduje totiž délka většího rozměru. Obrana betonového panelu: i Tančící dům je „panelák“ Díky více než desetimetrovému rozměru hlavního obytného prostoru tak byt po rekonstrukci vypadá mnohem větší, než jak je tomu doopravdy. Zde byl tento fakt podpořen i přirozeným světlem – oba konce fasád se otvírají okenními otvory do exteriéru (na východ a na západ). Tento velkorysý prostorový zásah umožnila šťastná náhoda: dům, ve kterém se byt nachází, je staršího typu, se stropními panely o gigantické délce 6 m.
Až později se začaly používat panely dlouhé 3,6 m. Položeny vedle sebe pak vytvořily typickou vzdálenost mezi nosnými zdmi, 3,45 m. Právě kvůli těmto rozměrům se socialistickým panelákům začalo říkat „králíkárny“. Betonový panel je u nás, když mluvíme o bydlení, od těch dob považován div ne za synonymum pro něco strašlivého. Nemělo by nám ale uniknout, že naše zloba míří ve skutečnosti spíše na stísněné prostorové dimenze než k samotnému prvku panelu. Panel – neboli prvek prefabrikované konstrukce – je dnes zcela běžný materiál pro výstavbu nejrůznějších staveb po celém světě. Připomeňme si, že i Tančící dům je vlastně „panelák“ – jeho fasáda je tvořena z železobetonových panelů rozdílných velikostí a tvarů.
Knihovna, šatní skříně a kuchyně v jednom Začátek rekonstrukce byl jednoznačný: vybouraly se všechny nenosné příčky, tedy veškeré vnitřní zdi. Když v tomto stavu navštívila byt maminka investora, dohnalo ji to k slzám. Nebylo jednoduché si představit, že z tohoto zásahu může vzniknout něco pozitivního. Nicméně stalo se.
Hlavním motivem nově vzniklého prostoru se stala rozměrná knihovna, volně pokračující v kuchyňskou skříňovou stěnu na jedné straně a zároveň vymezující zádveří a šatní skříně, ale i prostor ložnice na straně druhé. Výškově sahá od podlahy ke stropu, a působí tak dojmem vestavěné skříně (zároveň zvyšuje skladovací kapacitu relativně malé kuchyně).
Prostorový účinek takto vložené konstrukce je zesílen i otvory v ní. Do kuchyně vstupujete přes práh o stejné tloušťce, jakou má knihovna (ten je navíc použit pro vyrovnání výškového rozdílu mezi novou dlažbou a původními parketami), do koupelny a na toaletu rovněž skrze plnou tloušťku skříně, pocitově připomínající vstup do ponorky. Navíc je vše provedeno v jednotném materiálu levné stavební překližky. Někomu možná může překližka připadat jako nevhodný materiál pro skříně do kuchyně či koupelny, ale zatím vzdoruje opotřebení výborně. V kuchyni dochází k jemnému žloutnutí vlivem západního slunce, ale ničemu to nevadí. Překližka se navíc překvapivě velmi dobře barevně setkala s původními parketami. Překvapivě proto, že tomu jejich barevnost nenasvědčovala, ale po přebroušení a naolejování bylo vše jinak.
Druhým a posledním materiálem – pokud nepočítáme bíle vymalované stropy a zdi – jsou černé velkoformátové dlaždice (50 x 50 cm), které najdeme jak v kuchyni, tak v koupelně, na WC i v zádveří. V kuchyni se dobře doplňují s černými prvky linky. Sázka na minimalizaci množství materiálů, stejně jako na prostorovou jednoduchost, se v bytě malých rozměrů rozhodně vyplatí. O barevnou pestrost se tak prakticky starají pouze hřbety knih a pokojové rostliny.
Levné kombinace fungují Vše v bytě je navrženo nejlevnějším možným způsobem. Panty dveří do koupelny a na toaletu jsou totožné se skříňovými, lednička není vestavěna, ale prostě vložena dovnitř větší skříně. Některé nové kusy nábytku byly zakoupeny v IKEA, starší nábytek byl ale rovněž využit a v celistvém prostoru bytu se staré s novým snáší bez problémů. Častokrát vídáme spíše opak – velmi drahé vnitřní vybavení má vylepšit dojem z nepříliš kvalitního prostorového rozvržení bytu. Jenže to často nefunguje.
Rekonstrukce panelového bytu v Podolí dokládá, že je možné pozvat ke spolupráci na přeměně bytu kvalitního architekta, i když jsou vaše finanční možnosti značně omezeny. Jeho úloha pak spočívá ve vnesení základních kvalit, které zcela pozvednou hodnotu existujícího prostoru na úplně jinou úroveň.
***
Přes 3,5 milionu obyvatel České republiky žije v panelových bytech. Možná budoucnost sídlišť začíná rehabilitací interiérů. Rekonstrukce panelového bytu v Podolí dokazuje, že i za velmi málo peněz je podstatné změny možné dosáhnout.
FAKTA autoři: Milena Kubiszová, Ondřej Volný (Skvadra) www.skvadra.cz náklady: 300 000 Kč projekt: 2007–2008 realizace: 2008 zastavěná plocha: 54,5 m2
O autorovi| ADAM GEBRIAN, Architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury
