Šílenství kolem kampaně „me too“ má dva zajímavé aspekty. Zaprvé je jen jiným projevem moderního názorového trendu, že nejsme to, co jsme. Názoru, že biologie nehraje žádnou roli a lidské bytosti jsou stejné. Popřením prostého faktu, že příroda muže nacpala testosteronem, jenž jim prostě nařizuje být dobyvateli. Je pak ale samozřejmě už na každém, jak tento povel plní v rámci pravidel společnosti. Zda také například vnímá prostý fakt, že jeho protějšek je podřízený nebo v závislé pozici a jeho odmítavý postoj se mu proto už z principu hůře dává najevo.
Pokud se muži chtějí seznámit a plodit děti, tak se prostě musí snažit. Ať už to dělají šikovně či jako troubové, ať je to na celý život, či na jednu noc „Tak nás vyrobili,“ říká můj známý.
Ze stejného názorového ranku „bezpohlavních“ bytostí je například i filmová reportáž, kde krásná dívka balila chlapce s tím, zda by u nich mohla přespat. Následně se ta samá dívka převlékla, přelíčila a jako o ošklivku už o ni chlapci neměli zájem. To celé bylo dáváno jako důkaz té odporné mužské vlastnosti, že se jim líbí hezké protějšky. Bože, kam se řítíme..
Muži by se totiž údajně neměli chovat jako muži, ale jako... jako kdo vlastně?
Slovní spojení sexuální násilí mění svůj význam. Za násilí je už totiž považována vše, co se tomu druhému nelíbí. Pohled, slovo, pozvání, byť vychází z naprosto jiných motivů, než mu „oběti“ přisuzují.
Druhým problémem je skutečnost, že bojovníci moderny neuznávají kompromis. Jakákoli debata je už předem ztracena. Pokud nejste zastáncem jejich filosofie, jste automaticky násilník a nepřítel žen. Jako by nebylo možné zároveň odmítat násilí, souhlasit s tím, že ne znamená ne a přitom věřit, že prostě muž musí být ve vztazích tím aktivnějším. Natož se třeba zeptat, zda vlna obvinění řady známých osobností nemá něco společného s penězi, či snahou na sebe upozornit.
Ale pozor, tam, kde je nepřípustné se jen ptát, končí svoboda.
