Tuhle jsem dostal mail od pana E. R. s půvabně ironickým textem. Tady je jeho podstatná část: „Vláda plánuje ušetřit výdaje státního rozpočtu mimo jiné na státních zaměstnancích. Menší výplatu mají dostat například zaměstnanci Českých drah, kteří pečují o čisté a včas jezdící vlaky, snížit plat chce soudcům, kteří rychle a spravedlivě řeší i složité soudní případy, vojákům, kteří úsporně nakládají se svěřenou technikou a rozvažují každou korunu při nákupu nových zbraní, policistům, kteří dnem i nocí dbají na naše bezpečí a rychle odhalují kdejaké lumpy. Chce sáhnout na plat úředníkům, kteří ochotně a rychle vyřizují požadavky občanů, a dokonce chce snížit platy i poslancům a senátorům, kteří uvážlivě vydávají moudré a bezchybné zákony.“ Podveden vlastním státem Jak už to tak ovšem bývá, pod maskou ironie se skrývá nemilosrdná pravda: za své peníze dostáváme od státu služby, které zřetelně, na první i druhý pohled, neodpovídají kvalitou jejich ceně. Jinak řečeno: dostáváme od státu hodně ojetou dacii za cenu nového luxusního mercedesu nejvyšší třídy. Přitom nepočítám-li emigraci (pokud je ovšem ještě kam emigrovat), nemáme možnost změnit tohoto nabubřelého a arogantního monopolního obchodníka. Pak se samozřejmě nelze divit, že občané velmi nelibě nesou jakékoliv reformní návrhy, které v sobě skrývají další nápadné i nenápadné zvyšování přímých či nepřímých daní i jakékoliv plošné snižování svých příjmů. Mají totiž velmi oprávněný pocit, že nejprve by reformátoři měli udělat důkladný pořádek ve výše zmíněných (ale i v mnohých dalších, nezmíněných) věcech.
Také mají oprávněný pocit, že pak by nebylo zapotřebí ani zvyšovat daně, ani plošně snižovat platy. Naopak by za stávající daně mohly být služby mnohem kvalitnější a rychlejší a nižší počet schopných a pracovitých státních zaměstnanců by také mohl pobírat mnohem vyšší mzdy za svoji solidně a hbitě vykonávanou práci. Rovněž dokonalých silnic a dálnic by bylo více a spousta výtečných kulturních podniků by nemusela bojovat o přežití.
Dopadne to tak jako vždy?
Občané se ovšem spolu se mnou obávají, že současní halasní reformátoři půjdou snadnější, vyšlapanou cestou zvyšování daní a plošných škrtů, ať to v konečném účtování stojí, co to stojí. Nelze se divit, minulé zkušenosti mluví samy za sebe: léta a léta řečí o nezbytnosti snížení počtu přebujelého úřednictva, o nezbytnosti důkladného průklestu legislativní džungle či posvícení si na předražené státní zakázky vždy skončily vznikem dalších úřadů, dalšími novelami novel novel a dalšími tunely na státní finance. Naše nevěřícná ostražitost je proto více než na místě a všichni malí i velcí, stávající i budoucí reformátoři by s ní měli velmi počítat.
***
Obávám se, že současní halasní reformátoři půjdou snadnější, vyšlapanou cestou zvyšování daní a plošných škrtů, ať to v konečném účtování stojí, co to stojí.
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
