Poprvé se o ruský trůn ucházel v roce 1996. Neúspěšně. Poté v roce 2000. Neúspěšně. V roce 2008 vynechal, neboť de facto tehdy nešlo ani tak o volby jako o dočasné předání žezla – z rukou prezidenta Vladimira Putina, který dle ústavy nemohl potřetí kandidovat bez přestávky, bylo na jedno volební období propůjčeno loajálnímu a poslušnému premiérovi Dmitriji Medveděvovi.
Javlinskij to ale zkusil zase v roce 2012. Tehdy ho ovšem ústřední volební komise odmítla kvůli procedurálním pochybením zaregistrovat. Letos ho strana Jabloko, kterou počátkem 90 .let minulého století sám založil av jejímž čele dodnes stojí, navrhla jako svého kandidáta znovu. S vědomím, že se prezidentem 18 .března určitě nestane, neboť příštích šest let má už zabukovaných stávající lídr Vladimir Putin.
Rekordní zájem
Javlinskij nereprezentuje jen sebe: minimální podpora ze strany voličů je zároveň projevem absolutního znechucení a nedůvěry většinové ruské společnosti k liberální ekonomické vlně, která spláchla ruské naděje na lepší zítřky v 90. letech minulého století.
Namísto reforem a výsledků v podobě zvyšující se životní úrovně se zrodili oligarchové, důchodci zůstali bez léků a třásli se v bytech s vypnutým topením, mladá inteligence hromadně odcházela na Západ nebo se radikalizovala a tělo si nechala tetovat hákovými kříži. Demokratická opozice se mezi sebou rozhádala a přes četné pokusy vytvořit jednotnou sílu schopnou oponovat Kremlu se rozdrobila na mezi sebou soupeřící frakce bez šance na jednotného lídra.
Ve volbách tak demokraté mají ve hře hned několik outsiderů. Ostatně, co do počtu zájemců o prezidentskou funkci jsou to volby rekordní. Ústřední volební komisi původně sdělilo svůj zájem kandidovat 70 osob. Ovšem zaregistrováno bylo 16 kandidátů a z nich ani ne všichni splní zákonné podmínky. Podle odhadu politologů jich má šanci tak šest až sedm. Kdo to přesně bude, sdělí veřejnosti volební komise 31 .ledna. Jméno Grigorije Javlinského ale na hlasovacím lístku nejspíš bude, neboť málokdo má tolik zkušeností v tomto oboru jako on.
Krvavý vzkaz
Bezesporu inteligentní a vzdělaný Javlinskij je doslova koncentrátem na odpuzení ruského voliče. Vedle již zmíněné nálepky reformátora 90. let, což je v Rusku jedna z nejhrubších nadávek, má v životopisu ještě uveden židovský původ a místo narození Kyjev. Horší kombinaci si v současnosti lze těžko představit. Přesto Javlinskij svůj původ neskrýval: „Moje matka byla Židovka, copak se jí mohu zříct?“ prohlásil v roce 2001. Potlesk ruských voličů si za to nevysloužil.
Co by ale někteří voliči mohli ocenit, je jeho neobyčejná houževnatost a statečnost. O té vypovídá jedna dramatická příhoda. Javlinského starší syn Michail byl v roce 1994 unesen neznámými muži. Otec poté dostal balíček s useknutým prstem z pravé chlapcovy ruky. Zabalený byl do papíru se vzkazem: „Neodejdeš-li z politiky, uřízneme tvému synovi hlavu.“ Než se ale stačila do věci vložit policie, byl tehdy 23letý mladík propuštěn. Javlinskij se nerozmýšlel, poslal obě své děti do Londýna a vrhl se opět do politiky.
Vedle Javlinského reprezentuje ve volbách ruské demokraty např. zástupkyně mladší opoziční generace Xenija Sobčaková. Nejslavnější opoziční předák Alexej Navalnyj úředním sítem neprošel – je podmíněně odsouzen za finanční machinace. Teď vyzývá k bojkotu voleb, namísto aby orodoval za své soukmenovce. Takže část demokratického voličstva k volbám nepůjde, někdo to hodí Sobčakové, jiný Javlinskému. Podle posledních sociologických průzkumů má šanci získat ani ne jedno procento a stát se Navalnému odstrašujícím příkladem. I novináři z nezávislých médií Navalnému radí: „Hlavně nekráčet ve šlépějích Javlinského.!
