LN Mohl byste srovnat známější varšavské ghetto s lodžským?
Varšavské ghetto bylo větší, žilo zde asi 450 tisíc lidí, a bylo možné tam pašovat potraviny i jiné věci. Lodžské ghetto s asi 250 tisíci obyvateli bylo naprosto izolované a neprostupné. Nacisty ustanovený židovský starší Mordechaj Chaim Rumkowski měl v lodžském ghettu absolutní moc, kdežto Adam Czerniaków ve Varšavě nikoliv.
LN Šéf Židovské rady Rumkowski je také jednou z hlavních postav vaší knihy. Dodnes nepanuje shoda, jestli to byl mocichtivý tyran, nebo chtěl aktivní spoluprací s nacisty zachránit co nejvíc svých lidí.
Rumkowski je pro mě záhadou. Lze o něm ale s jistotou říct, že byl naprosto opilý mocí. Když čtete jeho dochované projevy, zjistíte, že on neměl žádné hranice. Snažil se to s Němci nějak uhrát až do úplného konce, kdy i jeho poslali v roce 1944 s celou rodinou do vyhlazovacího tábora. Adam Czerniaków v roce 1942, když viděl, že transporty z Varšavy nezastaví, tak spáchal sebevraždu.
LN Ve vaší knize je i jedna scéna, kde Rumkowski znásilnil jedenáctiletou dívku.
O tom, že Rumkowski sexuálně zneužíval mladé dívky v ghettu, existuje celá řada pramenů. V komentáři ke svému románu odkazuji na knihu Lucille Eichengreenové Rumkowski and the Orphans of Lodž (R. a sirotci z Lodže, 1999), aby nevznikla mýlka, že je to něco, co jsem si jako autor románu vymyslel. Lucille Eichengreenová byla nejen svědkem těchto zvěrstev, ale i jednou z jeho obětí a muselo pro ni být strašně těžké tu knihu napsat.
Smutná historieSteve Sam-Sandberg bývá oceňován jako autor dokumentárního románu. Jeho Chudí v Lodži vycházejí v překladu Dagmar Hartlové. |
Nejdůležitějším zdrojem pro mě byla Kronika lodžského ghetta. Ta má v knižním vydání tři tisíce stran a byla něco mezi kolektivním deníkem a informační bankou, kam se mělo zapisovat z pověření úřadů všechno, co se v ghettu odehrálo. Je tam naprosto přesně zaznamenáno, kdy odjížděly transporty a kdy se vracely vlaky se zakrvaveným oblečením a botami. Lidé, kteří kroniku psali, museli vědět, že možnost přežít je pro ně téměř nulová. Přesto se tam objevují věty o tom, co bude v budoucnosti, kam ty transporty jedou atd. My to dnes čteme s vědomím toho, co se pak stalo. Ale když člověk čte ty autentické zápisky v kronice, tak to upínání se k nějakým náznakům dobrého konce, ta víra a naděje jsou srdcervoucí.
LN Vyhazování nemluvňat z oken nemocnic je v Kronice lodžského ghetta popsáno jak?
V "oficiální" kronice bylo zaznamenáno, že byla ta nemluvňata "odvážena". Existuje ještě jakási necenzurovaná verze kroniky, totiž deníky různých pamětníků i lidí, kteří ji psali. Zrovna pasáž s vražděním novorozenců se zakládá na svědectví jedné osoby, která přežila, a toto svědectví je uvedené jako poznámka pod čarou v novém německém vydání kroniky z roku 2007.
LN Jaký byl osud Kroniky lodžského ghetta?
Po odjezdu posledních transportů tam zůstalo asi osm set lidí, kteří měli ghetto vyklidit a zničit všechno, co by mohlo sloužit jako důkaz proti nacistům. Jedním z nich byl i místní pošťák Nachman Zonabend. Němci už neměli možnost všechno kontrolovat, takže Nachman Zonabend schoval kroniku a spoustu dalšího materiálu včetně fotek do obrovského kufru a ten kufr hodil do vyschlé studny a zaházel ho kamením. Po válce se Nachman Zonabend, který podobně jako většina lidí z vyklízecího komanda válku přežil, vrátil do Lodže s izraelskou delegací a ten kufr vylovili. Pošťák se pak přestěhoval do Stockholmu a od jeho synovce Artura jsem se vlastně dozvěděl celý ten příběh.
LN V lodžském ghettu byli i Židé z Čech. Jaký byl jejich osud?
Na podzim 1941 odjelo z pražských Holešovic pět transportů po tisících lidí. Téměř dva tisíce z nich skončilo již v květnu 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Kolik českých Židů z Lodže přežilo válku, nevím, ale myslím, že velmi málo. Už v ghettu s nimi bylo mimořádně špatně nakládáno. Do toho se promítla Rumkowského osobnost, který před českými a německými Židy trpěl pocitem méněcennosti a snažil se je všemožně ponižovat.
LN Vy sám jste žil na přelomu tisíciletí pět let v Praze.
Pracoval jsem zde částečně jako korespondent pro švédská média a částečně jsem studoval látku na svůj předchozí román Ravensbrück, jehož hlavní hrdinkou je Milena Jesenská.
LN Proč jste si vybral právě Milenu Jesenskou?
Na Mileně Jesenské mě zaujalo, že je vnímána jako přítelkyně Franze Kafky, což byla ale jen taková krátká epizoda. Ona byla především výborná novinářka, jejíž profesní život pokrývá celé dynamické období od roku 1919 do roku 1939. To, co mě zaujalo na jejích článcích, je, jak ona formovala dobu a jak byla tou dobou formována ona sama.
