Přitom pro to měl všechny předpoklady – výrazný, snadno zapamatovatelný obličej s velkýma očima pod charakteristickým turbanem. Tajemství člověka, jemuž se daří unikat, není nikde, a proto může být všude, jednou za čas o sobě dá vědět. Svým způsobem ikonická tvář, která byla za svým způsobem ikonickým zločinem. Asi není obraz, který by se hlouběji vpálil do myslí současníků, než ta letadla zařezávající se do věží WTC. Nejenom kvůli té hrůze. Jako kdyby také byl vrcholným projevem temné a kruté imaginace, surreálný a zároveň vyjadřující děsivou osudovost.
Německý skladatel Karlheinz Stockhausen krátce po jedenáctém září mluvil o útoku jako o "největším uměleckém díle celého kosmu", později to upřesnil na "největší Luciferovo umělecké dílo". I vzhledem ke kontextu to jistě bylo neuvážené vyjádření, ale skladatelova potřeba vyjádřit slovy děsivý a zrůdný majestát bin Ládinem zorganizovaného činu je vlastně srozumitelná.
Možná proto, že Usáma bin Ládin byl výtvorem vrcholným a svým způsobem definitivním, nemělo moc lidí potřebu ho dál přetvářet, dotvářet – bylo k němu ještě něco možné dodat?
Moc lidí to v každém případě nezkoušelo. Autoři obrazoboreckého kresleného seriálu South Park ho nechali svádět velblouda (lahví vína a vybranou francouzskou mluvou). Jeho tvář se mihla i v Simpsonových, kde navíc vystupuje i jeho jmenovec – hodný pan bin Ládin, demoliční expert a otec Bartova kamaráda. Dokumentarista Morga Spurlock se Usámu v satiricky laděném snímku vydal hledat. Občas se objevil jako epizodní figura v komediálních seriálech. V hraném filmu ale prakticky nic.
Může to souviset s kritickým postojem k válce s terorismem, který v Hollywoodu převládá, a jenž vyžaduje ukazovat z "druhé strany" postavy, s nimiž je možné nějak empatizovat. A možná v tom určitou roli hrály i obyčejné obavy – ten záhadný muž, který tak dlouho dokázal unikat, by si nás třeba dokázal i najít. Nedráždit ho bude jistější.
