VYŠKOV/PRAHA Je pátek 14. ledna, krátce po šesté hodině odpolední, obyvatelé Vyškova se scházejí k večeři. Poklidný večer narušuje detonace. Nikdo neví, co se děje. Až po několika týdnech armáda uvolňuje informaci, že rána souvisí s nadzvukovým přeletem dvou gripenů. Nad Vyškovem doprovázely zatoulané dopravní letadlo z ciziny.
Jde přitom o nejčastější úkol, který české stíhací letectvo vybavené čtrnácti gripeny ve vzdušném prostoru plní.
I přes hlasy kritiků, že Česko svou stíhací letku jen pro doprovody „němých“ letounů nepotřebuje, oslovilo ministerstvo obrany na konci roku 2010 Francii, Švédsko, Spojené státy a konsorcium Eurofighter s žádostí o informace ohledně možné nabídky stíhaček. Desetiletý pronájem gripenů totiž v roce 2015 skončí.
„V průběhu března bude ministerstvo obrany získané informace analyzovat, stanou se podkladem pro připravovanou bílou knihu obrany, která má nastínit vizi české armády,“ vysvětluje mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Vláda rozhodne do půl roku Česká armáda tak nyní zvažuje, jestli své nebe bude i nadále chránit stíhačkami, nebo jen pozemním dělostřelectvem, či zkombinuje obě možnosti.
Podle zdrojů z ministerstva obrany je už teď ovšem víceméně jasné, že 21 českých vojenských pilotů, kteří mohou létat v nadzvukových strojích, o své živobytí po roce 2015 nepřijde. O tom, že by si přál v nějaké formě zachovat stíhací letectvo, se navíc už zmínil i sám premiér Petr Nečas. Kabinet pod jeho vedením bude mít při schvalování nastolené vize poslední slovo.
„To vládní rozhodnutí, jak po pronájmu pokračovat, by mělo padnout v polovině letošního roku,“ říká náměstek ministra obrany Jiří Šedivý.
Všichni jsou spokojeni Ihned dodává, že systém nastavený nyní – tedy mezivládní dohoda o pronájmu stíhaček – je ideální. „Jsme s tím naprosto spokojení, Švédové plní všechno, k čemu se zavázali,“ říká Šedivý. „Ale to samozřejmě nic nepředznamenává,“ dokončuje myšlenku.
Podle názoru experta je však zřejmé, že výbavou stíhací letky v Čáslavi by měly být i nadále švédské gripeny. „Ty stroje naprosto splnily očekávání, pro české vojsko jsou ideální,“ říká například publicista Michal Zdobinský.
A podobně to vnímají i sami piloti. „V poměru faktorů výkon/cena je dle mého názoru gripen bezkonkurenční,“ myslí si například velitel stíhací letky Jaroslav Míka.
Pro gripeny mluví i další věc – investované peníze. Při nasazení stíhaček do výzbroje čáslavské letky musela armáda investovat zhruba miliardu do pozemní podpory. Kdyby v roce 2015 letci přezbrojili na nové stroje, zakoupené zázemí by jim bylo k ničemu. „Pokud by se koupila jiná stíhačka, je třeba kompletně přeškolit personál a zajistit odlišné náhradní díly,“ potvrzuje Zdobinský.
Smlouvu o pronájmu dvanácti stíhaček a dvou cvičných verzí v hodnotě 19,64 miliardy korun podepsala česká a švédská vláda v roce 2004.
***
Stíhačky nad Českou republikou
Od loňského prosince začala česká armáda řešit, co s ochranou nebe po roce 2015, kdy skončí desetiletý pronájem čtrnácti švédských gripenů. Ministerstvo obrany proto oslovilo Spojené státy, Francii, Švédsko a Eurofighter s žádostí o informace. Ve hře jsou tak tyto čtyři stroje: Ostré akce českých gripenů
srpen 2005 – doprovod tureckého letounu A320 bez rádiového spojení listopad 2005 - doprovod arménského dopravního letounu A320 bez rádiového spojení listopad 2005 – doprovod české Cessny 525 do Prahy, malé letadlo bylo bez rádiového spojení duben 2006 – doprovod vietnamského Boeingu 737, který nekomunikoval s řízením letového provozu listopad 2007 – stínování u íránského letounu, který měl převážet radioaktivní materiál leden 2008 – doprovod britského Boeingu 777, který ztratil rádiové spojení květen až srpen 2009 – ochrana vzdušného prostoru Litvy, Lotyšska a Estonska, osm ostrých startů leden 2010 – doprovod zbloudilého airbusu bez rádiového spojení, identitu stroje armáda tají
Gripen (výrobce Saab)
Švédské stroje mají podle jednoduché logiky největší šanci. Česká armáda už investovala jednu miliardu do jejich pozemní podpory.
Armádní piloti s nimi navíc získali trofej pro nejlepší stíhací letectvo zemí NATO. Výhodou stíhačky je i to, že může startovat z pole.
Eurofighter Typhoon (Eurofighter GmbH)
Čtveřice členských zemí NATO – Německo, Velká Británie, Španělsko a Itálie – začaly letoun Eurofighter vyvíjet v 80. letech.
F-16 (General Dynamics / Lockheed Martin)
Americké letectvo sice nyní spoléhá především na nové stroje F-22 Raptor, stíhačka F-16 pocházející ze 70. let je však stále klíčová.
Dassault Rafale (Dassault Aviation)
Dvoumotorový stroj, který pochází z francouzských dílen, nahrazuje v tamějším letectvu od roku 2000 stárnoucí stroje Mirage.
