LN: Agentura STEM v pátek uveřejnila další průzkum, z něhož je znát, že česká společnost je vůči migrantům plná strachu – lidé se bojí islámu, radikalismu, terorismu. O čem to vypovídá?
Ukazuje se, že to, čeho si všímáme několik posledních měsíců, je systematický a postupný trend. Není to žádný zvrat, jsme zkrátka čím dál ostražitější. Naše otevřenost vůči okolnímu světu se oslabuje. Připomíná mi to onen známý verš z Mateřídoušky z roku 1969 – Ať si jsou, tam kde jsou, ať sem na nás nelezou. Tehdy to byla narážka na okupaci spřátelených armád, dnes by se to dalo použít pro náš postoj k uprchlíkům.
ZVĚŘINA: Proč se o uprchlické krizi mluví jako o ‚výzvě‘, když je to hlavně obrovský problém? |
Nejde ale jen o migranty. Osobně v tom průzkumu vidím zprostředkovaný výraz nedůvěry ve schopnosti našich politických elit. Profese politika je obecně hodnocena velmi nízko. V situaci, kdy má většina společnosti pocit, že politici nemají tah na branku, nestaví si před sebe strategické cíle, si spousta lidí řekne, jak asi mají vyřešit tak komplexní problém, jako je masová imigrace.
My jsme došli k tomu, že tu máme širokou, emocemi živenou paletu různých obav a strachů, kdy samotní migranti nejsou tím prvotním hybatelem.
LN: A tím je co?
Prvotním hybatelem je otázka terorismu a islámského fundamentalismu. Pokud by vláda nějak chtěla uprchlický problém objasnit, měla by začít právě tady.
LN: S terorismem ani s fundamentalismem ale nemáme v Česku žádnou zkušenost. Kde se tedy ten strach bere?
Ono to souvisí s otázkou zprostředkovanosti poznání současného světa. Lidé mají i díky médiím a internetu pocit, že jsou něčeho bezprostředně účastni, i když je to jen interpretace. Češi mají pocit, že jsou do dění vtaženi, i když je to jen taková pěna povrchnosti, která se snadno rozplyne.
Jde také o formát sdělení – média hledají jednoduché aspekty. Vezměte si jen obrázky nekontrolovaných davů běženců, kteří se valí přes hranice. Vypadá to, že se děje něco hrozného, často je k tomu i nějaká hudební znělka. Je to emotivní. Na racionální, kognitivní stránku věci se rezignuje, protože ta je složitá a nikomu ji nezprostředkujete.
