Strýček Brďa jede k moři

Příbuzné si člověk nevybírá. Mně byl přisouzen strýček Brďa. Celým jménem Jan Brďa. Díky tomu velice dobře chápu ustálené a známé úsloví údivu: „Ty Brďo!“ V podání jeho manželky (mé tetičky) však ve skutečnosti kompletně znělo: „Ty Brďo, to zas bude průser!“ Kdybyste vše navíc slyšeli v autentickém zvukovém podání v okamžiku, kdy se lavina urve a dá se do pohybu, ještě důrazněji si uvědomíte nahromaděnou kumulaci úžasu a valící se pohromy. Strýček toho příliš nenamluvil, tím víc ale konal. Naštěstí jsme se naučili poměrně rychle utíkat. (...) Strýček Brďa se kdysi živil jako letec-kosmonaut. Poletoval sice nízko nad zemí pouze s práškovacím letadlem Andulou, ale přece jen se občas vznesl i nad oblaka. Jeho snem ale odjakživa byl oceán a jachta. I když v době, kdy jsem byl malej kluk a Brďa plnej síly, mu muselo stačit pouze moře a loďka. Upřesňuji: Černé moře a taková spíše kocábka. Ale s opravdickým motorem! Sehnal ho někde pod rukou, nejspíš po Němcích. (...)