Nikoliv nesvoboda, ale rozklad univerzit ,

tlačil na obnovení osobního intimního prostředí učitele a žáka. Seminář nebyla jen komunikace termínů a definic, byla to i společná polévka, společná fronta na záchod. V jedné akci jsem pro tíseň místa ležel pod postelí, ještě že panelák tu váhu unesl. Po letech jsem využil nějaké přednášky zadarmo a navštívil "demokratickou" univerzitu, cítil jsem se jako v márnici. Konečně diskusní vstupy "demokraticky" vychovávaných učenců na internetu jsou dostupné i bez cest do metropole. Zatímco proffesores se perou o granty, posluchač se věnuje svým hobby. Se studenty ani mediciny se nikdo moc nebaví, je jich moc, a kromě slovníkových informací už všechno slyšeli. Podzemní vzdělání je ovšem předanými a získanými kompetencemi slabé , to by byli vzdělaní i křováci. Tak i mediální produkce s kořeny v amaterismu disentu. Ale ten moment jedné lodi je cenný, třeba se k němu někdo vrátí.

žádná jedlička do nebe neroste

"Vidím-li totiž filosofii u mladého jinocha, radostně to schvaluji a zdá se mi, že mu to sluší, a pokládám toho člověka za zvláště hodna svobodného rodu ... kdykoli však uvidím staršího člověka, že se ještě zabývá filosofií a neodchází od ní, tento muž podle mého zdání zasluhuje už bití."

Moc slova

Teprve na konci 20. století se podařilo dobře formulovat vývojové psychologii jednu zásadní myšlenku, která se táhne dějinami filosofie jako červená nit: "Slovo vzniklo (podle vývojové teorie) v přírodě ke lhaní!"Moc slova je především dána schopností člověka podléhat sugesci a hypnoze, která je v dějinách dobře institucionalizována. Filosofie tak balancuje zároveň na několika hranách a "pravda pro každého zvlášť tančí".Sám jsem se aktivně (z mladické nerozvážnosti aktivně účastnil bytových seminářů, jeden jsem vlastně s jinými založil), ale to co jsem se později o těchto seminářích dočetl po letech, jsem nebyl schopen dočíst do konce. Až mě to trochu rozesmívalo, jaká je vlastně moc slova a jaký nedostatek sebereflexe je možno u filosofujících naleznout.