Sudek, Ježek a nová doba

VLidových novinách před časem vycházel seriál o fotografii. Jako fotograf jsem jej (...) sledoval a jedna věta v něm mne donutila k zamyšlení. K zamyšlení mnohem obecnějšímu. Stálo tam, že dnes už není možné čekat na jednom místě několik hodin, dnů či týdnů na správné světlo jako Josef Sudek; že prý je jiná doba. Jiná doba? Kolikrát jsme to už slyšeli? A není to náhodou tak, napadá mne hereticky, že ta doba jsme MY? Doba nepřijde sama sebou, jako nějaký útok z vesmíru, jako morová rána. Dobu, její hodnoty, její smysl a obsah vytváříme my. Čas je jen projevem hmoty, jeden bez druhého nemůže existovat. Jedná se tedy jen o to, jaká ta hmota bude. Jací my budeme. Nemůžeme se vymlouvat na dobu. Na JINOU dobu. Co bylo dobrého, nezešpatní pouhým vlivem doby. (...) Dobré světlo chodí dnes stejně jako tenkrát. (...)