Svatbám se v Česku v poslední době daří. Častěji také nevěsta nebo ženich kýžené ano vyslovují s cizím přízvukem, někdy jim dokonce proslov oddávajícího překládá tlumočník. Počet sňatků mezi českým státním příslušníkem a cizincem nebo cizinkou od roku 2010 narostl téměř o dvacet procent.
Lásku na celý život si podle posledních údajů Českého statistického úřadu slíbilo 4760 takových párů. Češky si braly hlavně Slováky, Němce nebo Brity. Češi Slovenky, Ukrajinky a Rusky. A právě nevěsty posledních dvou zmíněných národností si svatební veselí příliš dlouho neužívají.
Své o tom ví dvaadvacetiletá Nasťa, původem Ukrajinka. „Tomáše jsem potkala v Praze v době, kdy jsem tu studovala vysokou školu. Po dvou letech známosti jsme se rozhodli, že se vezmeme,“ vypráví.
Protože Ukrajina patří mezi takzvané třetí země, jelikož není členem EU, musejí její občané v tuzemsku získat pobytové oprávnění. „Nejde hned o občanství či trvalý pobyt. Důležitý doklad je modrá knížka s názvem Pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie,“ říká Nasťa. Podle ministerstva vnitra ji potřebuje každý, kdo chce na území Česka setrvat déle než 90 dní.
Kvůli tomuto dokladu musejí novomanželé podstupovat poměrně nepříjemné výslechy a návštěvy cizinecké policie. Na sexuální život se jich přímo ptát nesmí, podle Nasti ale na toto citlivé téma některé otázky míří.
„Páry často vnímají, že s nimi ministerstvo vnitra jedná, jako by vždy šlo o fiktivní soužití,“ sdělila LN Lucie Ditrychová z Centra pro integraci cizinců. Uplynout může i déle než rok, kdy manželé žijí v nejistotě. Nasťa měla v zásadě štěstí – dočkala se po sedmi měsících.
Předcházel tomu ale výslech, který trval hodinu a půl. Stejně dlouho se pracovníci ministerstva vnitra vyptávali manžela Tomáše.
Začali obecně: „Jak a kde jste se seznámili?“ Nasťa měla trochu obavu, že její odpovědi nejsou dostatečné: „Nepamatovala jsem si název hotelu, ve kterém jsme bydleli před rokem a půl.“
Úředníky také zajímalo, proč neměli manželé svatbu na Ukrajině.„Nepřemýšleli jsme o tom. Prostě jsme tady (v Česku – pozn. red.) žili, a tak jsme se zde i vzali,“ uvedla Nasťa podle výslechového protokolu, který mají LN k dispozici.
Po otázkách na svatbu přišel dotaz ohledně užívání antikoncepce a zda pár žije „manželským životem“. „Nebylo to příjemné. Přijde mi to jako velmi osobní věc,“ říká Nasťa. Čelila navíc zvídavým pohledům, když uvedla, že zatím děti s manželem neplánují.
„V čem spí vás manžel?“
Podle některých sociálních pracovníků se však cizincům z třetích zemí nevyplácí na takové dotazy neodpovídat.
Lucie Ditrychová spolu s kolegy z Centra pro integraci cizinců klientům říká, že je pouze na nich, jak moc chtějí „ukazovat své soukromí“. „Při výslechu se policisté ptají každého odděleně na podrobné informace týkající se soužití, seznámení, vybavení domácnosti, vzorů užívaného ložního prádla, posledního společného jídla a tak dále a porovnávají výpovědi,“ upozorňuje.
Často pár k žádosti o přechodný pobyt přikládá přepis soukromé komunikace – esemesek nebo e-mailů. „Zároveň vždy probíhá neohlášená pobytová kontrola cizineckou policií v místě společného bydliště i s možným dotazováním u sousedů,“ říká Ditrychová.
Ta Nasťu překvapila doma v době, kdy byl její manžel v práci: „Zrovna jsem byla ve sprše a otevřela jim tchyně.“
Když manželé podstoupí toto kolečko, čekají na verdikt. Ministerstvo vnitra by mělo rozhodnout od podání žádosti do 60 dnů. Tak to uvádí alespoň na svých webových stránkách. „Ministerstvo vnitra dlouhodobě lhůty nestíhá dodržovat,“ upozorňuje však Ditrychová.
Problém je také podle ní získat jakékoli informace přímo na pracovištích ministerstva. „Zaměstnanci na přepážce je neposkytují nebo poskytují jen ojediněle a záleží na jejich osobní ochotě,“ sdělila Ditrychová.
Resort se k potížím, na které si stěžují cizinci z třetích zemí, LN přímo nevyjádřil. „Již v průběhu řízení o podané žádosti může cizinec v ČR pobývat a má i volný přístup na trh práce,“ napsala LN mluvčí Hana Malá.
Trvalého pobytu se dočkají někteří až po pěti letech nepřetržitého setrvávání na území Česka. „Nebo již po dvou letech nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně jeden rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky,“ doplnila Malá.
Fiktivní otcovství?
Problémy podle Ditrychové mohou mít i nesezdané páry, které spolu mají dítě. Zejména pokud je otec ze třetí země a matka Češka. Případně pokud matka pochází ze třetí země bez pobytu v tuzemsku a otec je občan Česka. Ten pak musí dokládat otcovství a může být požadována genetická zkouška.
„Toto opatření má zamezovat fiktivnímu přiznávání otcovství, a tím získávání pobytu v Česku. Nicméně dopadá plošně na všechny, obvykle nic netušící páry typu Čech a cizinec, místo aby byly ‚kontrolovány‘ jen ty páry, kde by například nebyla plněna vyživovací povinnost k dítěti,“ namítá Ditrychová.
Graf státních občanství nevěsty a ženicha.
Čísla statistiků ukazují, že svazky mezi Čechy a cizinci mají čím dál tužší kořínek. Rozvádějí se méně než v roce 2010. „V případě rozvodu si cizinec smí ponechat status rodinného příslušníka občana ČR a EU, pokud manželství trvalo alespoň tři roky a v době jeho trvání měl rodinný příslušník povolen pobyt nejméně jeden rok,“ napsala Malá.
Nutno dodat, že se uzavírají i fiktivní manželství. „Někdy to je třeba nějaký známý či známá z ciziny a Čech nebo Češka mu v dobré víře – tedy ne za peníze – chce pomoci žít v EU,“ doplňuje Ditrychová.
