Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Svědectví těch, kteří se nevytahují

Česko

(PSEUDO)HRDINOVÉ

Rok se počítá už jen na dny a těm, co letos vzpomínali na předminulé dvacetiletí jen z povinnosti k jubileu, se jistě uleví. Už žádné připomínky, že „takoví jsme taky byli“, a když ne my, tak naši rodiče, kteří radši o svých mladších letech pomlčí, než by možná i nevěrohodně vysvětlovali, co všechno se dělo před jejich očima.

Vytahovat se na ty, kteří tu žili i před Listopadem, je pro potomky celkem snadné. Těžko posoudit, jestli jim všechny ty vzpomínky, dokumenty, fotografie, zkrátka osobní svědectví, jež jsme během tohoto roku viděli a slyšeli, pomohly něco v hlavách rozsvítit. Jedno vyprávění se k takovému „rozsvěcení“ ovšem hodí přímo skvěle. Je přesně o tom, jak se tady žilo „obyčejným lidem“.

Útlou knížku fotografií Karla Cudlína a textů, jež podle fotografova vzpomínání zaznamenal Jáchym Topol, vydal před časem Torst pod názvem Cestou na východ. Snímky, samy o sobě výmluvné, protože Karel Cudlín je mistr v zachycení rozpoložení člověka, v přesném odměření reality a pocitu lidí v ní se nacházejících, dostávají literárním doprovodem další dimenzi. Topol naslouchal Cudlínovi a jeho zážitky spojil se zkušenostmi vlastními, neboť oba v této zemi žili i před rokem 1989, oba jsou těmi dětmi z manifestací. Nežili konvenčně, nezpronevěřili se cti, nepodbízeli se režimu, ale nezdůrazňují to. Ani v nejmenším se nestaví do role posměváčků, nemají potřebu povyšovat se nad ty ubohé tváře, jež prozrazují bezmocné zoufalství. Jsou to „obyčejné“ fotky „obyčejných“ lidí v tehdy běžných situacích – v májových průvodech, ve frontách na cosi banálního, v pauzách na šichtě, v nástupu na vojnu... Topol převyprávěl Cudlínovy vzpomínky s pochopením a pokorou toho, kdo se v podobných situacích ocital také. „Taky jsem takhle stál u pomníčku na Žižkově,“ přiznává Cudlín/Topol u absurdního snímku pionýrek u Tatrovky.

V koncepci cesty, již fotograf podnikl se svou kamerou „z Východu na Východ“ (tedy z bezútěšné Prahy 80. let přes výlety do Polska, na Ukrajinu, do Haliče, na Bajkal, do Baku i Karabachu až po opět bezútěšnou Prahu v ubytovnách novodobých gastarbeitrů...), se odhalují slabiny společnosti – tehdejší i dnešní. Ale i Cudlín stejně tak jako Topol vidí současníky jako bližní, jimž osud moc štěstí nedopřál a na jejichž místě by se byli mohli ocitnout...

O autorovi| Marta Švagrová, redaktorka LN

Autor: